Současný režim na Slovensku je typickou neostarověkou despocií

Ve starověku v starověkých despociích si mimo samotného vladaře nikdo jiný nebyl nikdy jist svým životem, svobodou a ani majetkem, zejména ale tedy životem a majetkem neboť fenomén vězenství v nějaké masovější podobě je až fenoménem novověku, zatímco v starších dobách lidstva byl nejčastějším trestem trest smrti. A to, že si v starověké despocii nikdo nikdy nebyl jist svým životem, svobodou a ani majetkem je myšleno úplně doslova, neboť bylo úplně jedno o koho šlo, zda-li se jednalo o nějaké lumpy či nedbalé poddané, anebo třebas i svědomitě pedantní poddané, kteří s maximální pečlivostí a pedantností vždy důsledně zachovávali úplně všechny vladařovi příkazy a zákazy, kteří nikdy nepřestoupili žádný vladařům příkaz, nebo zákaz, kteří nikdy neudělali nic takového, co vladař činiti zakázal, a současně i vždy udělali všechno to, co vladař dělati přikázal. Přesto však ale ani tito maximálně svědomití lidé důsledně plníce všechny vladařovi příkazy a nikdy nepřekročivší žádný vladařům zákaz navzdory všemu tomu nebyli si nikdy jisti svým životem, svobodou a ani majetkem, a přitom bylo úplně lhostejně zda-li se jednalo o ty nejposlednější poddané anebo třebas i o samotného prvního ministra (premiéra), který byl hned po samotném vladařovi druhým nejvyšším potentátem státu. Jeden den mohl vladař třebas na počest svého prvního ministra konat velkolepou slavnostní večeři a hned na druhý den ho poslat třebas i na popraviště. A tento nešťastný bývalý první ministr jelikož byl včera tak velkolepě oslavován, dnes když ho vladařovi vojáci vedli na popraviště tak možná i zoufale křičel "Proč? Proč? Proč? Proč?" nechápajíce, proč jen vladař takhle nečekaně ze dne na den z ničeho nic jako blesk z jasného nebe najednou nepochopitelně proč otočil takhle o stoosumdesát stupňů, že včera byl s ním ještě absolutně úplně spokojen a na jeho počest dokonce i konal onu slavnostní velkolepou královskou večeři a dnes jej překvapivě posílá na popraviště.

 

Filozofové a právníci v Římské říši když se nad těmito problémy zamýšleli, tak se všeobecně shodli v tom, že tohle je neúnosné a hledali cesty a způsoby co s tím dělat. Ovšemže ideály demokracie a lidských práv pocházejí až z doby pozdního novověku. A dokonce i ucelené učení státovědy definující existenci státu na bázi jakési nepsané tzv. "společenské smlouvy" mezi vladařem a jeho poddanými rovněž bylo ustáleno až někdy na přelomu středověku a novověku. Přesto však již římskoprávní myslitelé definovali dvě základní zásady římského práva, a to jednak zásadu "Nullum crimen sine lege", znamenající v překladu "Žádný zločin bez zákona", jednak zásadu "Nulla poena sine lege", znamenající zas v překladu "Žádný trest bez zákona".

 

Co v praxi podle představ římských právníků a filozofů měli znamenat tyto dvě zásady "Nullum crimen sine lege" a "Nulla poena sine lege"? V té době ještě se sice ještě nejednalo o žádnou demokracii a ani žádná lidská práva, přesto však ale praktická realizace těchto dvou základních zásad římského práva znamená obrovský posun na cestě k právnímu státu. Vysvětleno doslova "po lopatě" v praxi aplikace těchto římskoprávních zásad "Nullum crimen sine lege" a "Nulla poena sine lege" v praxi znamená jakousi prvotní jakoby nepsanou "společenskou smlouvu" mezi vladařem a poddanými spočívající v tom, že vladař coby absolutní pán nad životem a smrtí všeho živého ve své říši má sice i nadále svrchované a ničím neomezené právo despota jednostranně nadiktovat všem lidem svá pravidla, své zákony, všechno to co lidé jsou povinni dělat, jakož i všechno to, co lidé dělat nesmí, současně však ale se vladař jakoby před Bohem či před Bohy jakoby zavazuje, že nikdy nijak neublíží takovému poddanému, který vždy dělal všechno to co vladař dělati přikázal a současně nikdy nepřekročil žádný vladařům zákaz. A také i vladař jako absolutní monarcha sice má svrchované právo své zákony aniž by se kohokoliv ptal na jeho souhlas svévolně jednostranně měnit, neměl by však sám své vlastní zákony svévolně porušovat.

 

Viděno očima nejen starších dob, ale i té nejmodernější doby minulého dvacátého a současného jednadvacátého století - římskoprávní zásady "Nullum crimen sine lege" a "Nulla poena sine lege" respektovali a respektují nejen úplně všechny režimy demokratické, ale římskoprávní zásady "Nullum crimen sine lege" a "Nulla poena sine lege" respektovala a respektuje dokonce i většina totalitních diktatur. Vladař, a je lhostejné zda-li ním je monokratický diktátor anebo nějaký několikačlenný více či méně početný kolegiátní orgán státu, totiž v totalitním státě může despoticky lidem jednostranně nadiktovat třebas i velmi tvrdě nespravedlivé totalitní zákony, které svou totalitní despotickou povahou daných nadiktovaných příkazů a zákazů třebas i velmi citelně omezují svobodu lidí, přesto však v civilizovaných totalitních režimech respektujících když už nic jiného tak alespoň tyto dvě římskoprávní zásady "Nullum crimen sine lege" a "Nulla poena sine lege", je poddaným garantována alespoň ta jejich elementární právní jistota, že třebaže jsou tyto jednostranně nadiktované tvrdě nespravedlivé totalitní zákony velice omezující, tak pokud i navzdory tomu se jim podvolím a poctivě udělám všechno to, co ode mně žádají a současně nikdy neudělám nic takového co je mně zakazováno, že pak se mohu opodstatněně spolehnout na to, že v tomto případě nebudu nijak potrestán, tj.nebudu zabit, nebudu uvězněn, nebude mi sebrán můj majetek a vůbec nebude mi ze strany vladaře a státu nijak ublíženo.

 

V roce 476 po Kristu byl sesazen poslední (západo)římský císař Romulus Augustulus. Tuto historickou událost můžeme zhruba tak považovat za hranici oddělující starověk a středověk. Byli sice i excesy, byli i anomálie a výjimky, nicméně v převažující míře bez ohledu na totalitní charakter středověku však ale již mohu konstatovat že středověk převážně již respektoval tyto dvě římskoprávní zásady "Nullum crimen sine lege" a "Nulla poena sine lege", i když nepopírám, že bychom našli ve středověku, ale i v dobách pozdějších, ba dokonce i v dobách úplně nejmodernějších i dosti jednotlivých případů, kdy došlo k porušení, popřípadě dokonce i k systematicky opakovanému porušování římskoprávních zásad "Nullum crimen sine lege" a "Nulla poena sine lege". V této souvislosti mohu konstatovat, že veškeré despotické totalitní režimy existující po roce 476 po Kristu zhruba někde od přelomu pátého a šestého století až do naší současnosti v století jedenadvacátém můžeme pokud neuznávají anebo fakticky ve své praxi nerespektují římskoprávní zásady "Nullum crimen sine lege" a "Nulla poena sine lege" můžeme označit za neostarověké despocie, protože jestliže zastáváme názor, že vládnoucí režim existující v období starověku, který nerespektuje římskoprávní zásady "Nullum crimen sine lege" a "Nulla poena sine lege" je starověká despocie, a současně vycházíme z přesvědčení, že samotný starověk jako historické období se skončilo v srpnu 476 po Kristu, kdy byl sesazen poslední (západo)římský císař Romulus Augustulus, pak tedy režimy mající sice i po skončení období starověku takovýto charakter ať již explicitního anebo implicitního odmítání těchto dvou základních římdkoprávních zásad "Nullum crimen sine lege" a "Nulla poena sine lege" je neostarověkou despocii, kde k vysvětlení tohoto terminus technicus ještě dodám, že režimy podobající se svým bezprávným charakterem starověkým despociím, avšak existující již v dobách pozdějších až po sesazení posledního (západo)římského císaře Romula Augustula si tedy zaslouží označení neostarověké despocie, tj. despocie, kde před přídavné jméno „starověké“ předřadíme ještě i předponu "neo", protože jde o bezprávné despocie z období pozdějšího než je období starověku.

 

Takto například ve Francii v období novověku existující jakobínská diktatura měla rovněž charakter neostarověké despocie, o čem svědčí i to, že soudruzi jakobíni se prostě likvidovali navzájem, a tedy na to aby byl člověk popraven nemusel nutně porušit nějaký příkaz či zákaz jakobínského tzv. Výboru pro veřejné blaho".

 

Nacismus, (staro)fašismus, komunismus ale vlastně i většina současných režimů, a to zejména prakticky úplně všech současných neomarxistických režimů krajně ultralevičáckých neomarxistických ultraliberálních (novo)fašistů byli a jsou selektivními neostarověkými despociemi vůči nimi diskriminovanými skupinami občanů, kteří jako takoví jsou těmito režimy z nějakých důvodů považovány za osoby méněcenné, ba dokonce je jejich lidství i účelově zpochybňováno, v důsledku čehož v minulosti byli či v současnosti jsou vystaveny systematické genocidě, systematickému fyzickému vyhlazování. Pro vysvětlení ještě uvedu rozdíl mezi pojmy (staro)fašismus a (novo)fašismus: (staro)fašismus se vztahuje vesměs na ty starší fašistické režimy, jejichž existence skončila v roce 1945, zatímco pod (novo)fašisty myslím dnešní "moderní" například současné homofašistické režimy, a vůbec celkově všechny současné (novo)fašistické režimy krajně ultralevičáckých neomarxistických ultraliberálních fašistů kde vlastně homofašismus je jejich pouhou jednou neomarxistickou podmnožinou těchto moderních v současné době v západních státech vládnoucích krajně ultralevičáckých režimů neomarxistických ultraliberálních novofašistů.

 

Každopádně ale všechny tyto o odstavec výše zmiňované staré i nové diktátorské totalitní ideologie jsou si velice moc podobné jako kdyby je jedna jejich společná matka měla, protože tento nacismus, (staro)fašismus, komunismus ale vlastně i většina současných režimů, a to zejména úplně všech dnešních západních (novo)fašistických režimů krajně ultralevičáckých neomarxistických ultraliberálních fašistů se společně shodli na provádění systematické genocidy například u prenatálních dětí. Nepochybuji ani nejméně o tom, že zejména pro lidi žijící o takových dejme tomu o tisíc let později ve čtvrtém tisíciletí bude při výučbě dějepisu zejména století v letech 1920 - 2020 trvající plus dalších několik dalších desetiletí jednadvacátého století po roce 2020 kdy bude ještě nadále v jednadvacátém století pokračovat systematická celosvětová genocida prenatálních dětí, že bude toto období po zásluze plným právem příštími generacemi lidí označováno za dobu nejhlubšího temna v celých dějinách lidstva, protože obětí této genocidy na rozdíl ode všech ostatních genocid se staly ty nejmenší děti, které nedostali šanci se ani jen narodit, a navíc je faktem, že minimálně ve vztahu k těmto systematicky vyvražďovaným prenatálním dětem režimy nacismu, fašismu, komunismu a většiny současných režimů, včetně úplně všech (novo)fašistických režimů krajně ultralevičáckých neomarxistických ultraliberálních fašistů mají tyto režimy charakter neostarověkých despócií. Bohužel jsou totiž plně pravdivá tvrzení, že nejčastější příčinou smrti lidí v současné době jsou umělé potraty a tím úplně nejnebezpečnejším místem pro život člověka je dnes mateřská děloha.

 

Dále pak též hitlerovský nacismus a ruku v ruce společně s hitlerovským nacismem i některé současné neomarxistické režimy, jako například současné neomarxistické režimy ve Veliké Británii, Holandsku, Belgii, Kanadě a v některých kantonech ve Švýcarsku se též společně s hitlerovským nacismem shodli i na provádění systematické genocidy nemocných a invalidních postnatálních dětí, dospělých ale i starých lidí, kteří třebas ani nejsou nemocni. A v neposlední míře nacisté se dopouštěli genocidy proti některým skupinám lidí z rasových a národnostních důvodů, právě tak jako komunisté v určitých obdobích se dopouštěli genocidy některých skupin lidí zas z důvodů náboženských a třídních. A tedy v těchto dvou odstavcích ve vztahu ke všem těmto výše vyjmenovaným skupinám obyvatel, režimy nacismu, fašismu, komunismu a většiny současných režimů mají tyto režimy charakter neostarověkých despocií. Jinak ale musím uznat, že pro většinu lidí tyto režimy zpravidla nebyli neostarověkými despociemi. Například hitlerovský nacistický režim byl neostarověkou despocií vůči všem zdravým i nemocným prenatálním dětem, dále i vůči všem nemocným postnatálním dětem a dospělým, právě tak jako i vůči všem nemocným ale i zdravým přestárlým lidem plus vůči všem nemocným ale i zdravým Židům bez ohledu na jejich věk. Ve vztahu k lidem, kteří do žádné z těchto nacistickým režimem diskriminovaným skupin obyvatelstva nepatřili, tj. vůči lidem, kteří nebyli ani Židé, ani přestárlí lidé, ani slabí či nemocní lidé a ani prenatální děti, vůči těmto ostatním lidem se sice nacistický režim rovněž choval jako totalitní diktatura a hrubě omezoval jejich lidská práva a občanské svobody, nebyl však ale ve vztahu k nim přímo neostarověkou despócií, neboť vůči těm skupinám obyvatelstva, které nebyli objektem diskriminace a genocidy nacistickým režimem, byly i navzdory totalitní povahy nacistického režimu alespoň vůči ostatnímu obyvatelstvu dokonce i samotným nacistickým režimem respektovány ony dvě základní římskoprávní zásady "Nullum crimen sine lege" a "Nulla poena sine lege", což například u dnešních totalitních diktatur současných (novo)fašistických západních režimů krajně ultralevičáckých neomarxistických ultraliberálních fašistů alespoň takováto akceptace římskoprávních zásad "Nullum crimen sine lege" a "Nulla poena sine lege" není zcela obvyklá.

 

Zajímavé je též blíže podívat se z toho aspektu neostarověké despocie na diktaturu komunistickou. Komunismus zde existoval v letech 1917 - 1991, přičemž celé toto období let komunismu v letech 1917 - 1991 bylo obdobím totality. Přesto však ale nelze říci, že úplně celé toto období komunistické totality v letech 1917 - 1991 bylo obdobím neostarověké despocie. Pokud jde o Sovětský svaz a komunistické státy sovětského bloku, jinak tomu bylo z hlediska lidí prenatálních a postnatálních. Sovětský svaz a jeho sateliti nebyli zcela starověkými despociemi pro prenatální děti v období let 1936 - 1953 kdy došlo k výraznému omezení tohoto dětského holokaustu. Poněkud jinak tomu bylo z hlediska postnatálního obyvatelstva, kde zde byl určitým přelomovým obdobím rok 1956, kdy na dvacátém sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu Nikita Chruščov odhalil zločiny stalinizmu a následně nastalo výrazné politické uvolnění spojené s hlásáním tzv. "socialistické zákonnosti". Pokud si odmyslíme onen komunistický propagandistický balast, tak ražení myšlenky oné tzv. "socialistické zákonnosti" konkludentně znamenalo i faktickou akceptaci právě těchto římskoprávních zásad "Nullum crimen sine lege" a "Nulla poena sine lege". Komunistické zákony po roku 1956 sice i nadále výrazně omezovali lidská práva a svobodu občanů, současně však ale touto tzv. "socialistickou zákonností" zde byla alespoň určitá garance lidem, že pokud obyčejní lidé nijak neporuší žádné tyto komunistické totalitní příkazy a zákazy diktátorsky naoktrojované komunistickým režimem, že tyto lidi komunistický režim již nechá na pokoji, což do roku 1956 rozhodně vůbec neplatilo, o čemž nejexplicitněji svědčí i velmi známý výrok Lva Trockého: "Vůbec nezáleží na tom, že vy osobně se nijak nezajímáte o revoluci, protože revoluce se zajímá o vás". A tak tedy Sovětský svaz a jemu podřízené státy sovětskému bloku s výjimkou prenatálních dětí byli pro většinové postnatální obyvatelstvo neostarověkými despocie zhruba v letech 1917 - 1956, později už však ale ne, ale mimo sovětský blok v některých komunistických státech se ovšemže vyskytli neostarověké despocie i v pozdější době. Takto například neostarověkou despocií byla komunistická Čína v období velké kulturní revoluce v letech 1965 - 1976, právě tak jako neostarověkou despocií byla i Kambodža za Pol-Potova režimu v letech 1975 - 1979. Po roce 1979 ve vztahu k postnatálnímu obyvatelstvu se neostarověké despocie vyskytují již výlučně pouze jen v některých západních (novo)fašistických režimech krajně ultralevičáckých neomarxistických ultraliberálních fašistů, neboť dokonce i taková severokorejská KLDR je sice silně centralizovanou totalitní komunistickou diktaturou hrubě omezující svobodu svých občanů, zdá se však ale že ani ona již není neostraověkou despocii.

 

A tak teď ve finále se podíváme i na dnešní západní novofašistické režimy vládnoucích krajně ultralevičáckých neomarxistických ultraliberálních fašistů. A jsou tu dosti veliké rozdíly dokonce i mezi tak velmi po všech stránkách blízkými státy jako jsou třebas Česká republiky a Slovenská republika. Na jedné straně sice obě tyto země, jak Česká republika, tak i Slovenská republika mají společné to, že v obou těchto státech vládnou diktátorské totalitní neomarxistické režimy, přesto však ale intenzita diktátorské tyranie není v obou těchto státech úplně stejná. Ba dokonce je i značně rozdílná. Nechci předjímat to, jak se bude politický režim v České republice dále vyvíjet, ono je to i dosti těžké odhadovat to, zda-li se skrutky neomarxistické totalitní diktatury budu dále i u nás v České republice utahovat, anebo zda-li se to zastaví ať již na stávajícím stavu, popřípadě kdy či kde se to zastaví, nicméně ale pokud jde o naši Českou republiku, zde alespoň prozatím ještě doposud vládnoucí neomarxistický režim respektuje římskoprávní zásady "Nullum crimen sine lege" a "Nulla poena sine lege", takže lidem, kteří nijak neporuší žádný zákon by za současného právního stavu České republiky, na rozdíl od Slovenska, by ve všeobecnosti neměla hrozit žádná kriminalizace, žádné uvěznění, žádná trestněprávní perzekuce, v důsledku čehož současný vládnoucí režim v České republice je sice režimem nespravedlivým, diktátorským a totalitním, není však ale režimem neostarověké despocie.

 

Úplně jinak je tomu však ale na Slovensku, kde vládnoucí režim fakticky touto neostarověkou despocií je již minimálně několik let, kde režim na Slovensku se sice skrývá pod falešnou fasádou údajné „demokracie“, ve skutečnosti je to však ale režim brutálně syrové neostarověké despocie kde lidé na Slovensku kromě pseudovolebního pozlátka za masivního mediálního vymývání mozků nemají nejen že vůbec žádná lidská prává, ale ani jen tu nejzákladnější elementární jistotu římskoprávních zásad "Nullum crimen sine lege" a "Nulla poena sine lege" že se jim nic nestane pokud neporuší žádný zákon a splní si všechny své povinnosti, které jim zákony ukládají.

 

A nezáleží na tom zda-li na dnešním Slovensku jde o případy nezávislých novinářů Rudolfa Vaského a Martina Daňa, kterým vládnoucí režim svévolně zakázal výkon jejich novinářského povolání pod pohrůžkou, že pokud budou pokračovat ve vykonu své novinářské profese, že tak je uvězní a nezávislého novináře Rodolfa Vaského režim momentálně i jako politického vězně dokonce i vězní. Dále pak třeba vzpomenout šikanózní domovní prohlídku slovenským gestapem NAKA vůči docentu Dudášovi, ale předtím i ještě brutálnější napadení gestapáků z NAKA ze samopaly a následná soudní fraška proti šéfredaktorovi jediného nezávislého měsíčníku Zem a Vek Tiborovi Rostasovi, právě tak jako i obdobná soudní fraška vůči poslanci Milanu Mazurekovi s pokutou deset tisíc euro a následným nedemokratickým vyhozením poslance ze slovenského parlamentu, a v poslední době tohle vše bylo ještě k tomu korunováno psychoticky blouznivou choromyslnou numerologickou soudní fraškou proti předsedovi nejsilnější PRO-LIFE a PRO-FAMILY konzervativní politické strany Lidové Strany Naše Slovensko ĽSNS Mariánovi Kotlebovi, což přerazilo i to nejspodnější dno všech neostarověkých despocií od pádu Pol-Potova režimu v Kambodži.

 

A neobstojí zde dokonce ani žádné srovnání ve vztahu ke středověku, nelze zde totiž srovnávat ani s hypotetickou eventualitou středověkých blouznivců ve vztahu k satanskému číslu 666, neboť i kdyby se skutečně někdy stalo, že nějaký středověký inkvizitor by se skutečně obdobně zbláznil a vůči někomu zahájil inkviziční proces za to, že někdo někomu zaplatil nějakých 666 florentínů, dukátů či jiné tehdejší měny, tak faktem je minimálně to, že na základě spisu Zjevení svatého Jana již na přelomu prvního a druhého století byla číslice 666 považována za satanskou, zatímco samotná inkvizice vznikla teprve až o téměř tisíc let později v souvislosti s bojem s albigénskou katarskou herezí, takže navzdory této absurdnosti přece jen v době existence středověké inkvizice již minimálně tisíc let před jejím vznikem každý věděl že číslice 666 je považována za problematickou, zatímco v roce 2017 kdy Marián Kotleba rozdělil peníze několika chudobným rodinám a vyšla mu číslice 1488, nikde nikým nebylo předem deklarováno, že by snad číslice 1488 měla být nějak problematická, a přesvědčil jsem se o tom i osobně svou pečlivou lustrací na internetu, že na Internetu se nikde nenachází ani jen jedna jediná zmínka tvrdící, že by snad číslice 1488 byla nějakým tzv. "fašistickým" či "nacistickým" číslem, kde by toto tvrzení bylo na Internetu publikováno kdykoliv v minulosti v době před rokem 2017, kdy došlo k tomuto Kotlebovu finančnímu daru chudobným rodinám.

 

Neostarověká despocie není pouhá "obyčejná" totalitní diktatura, protože i v totalitních diktaturách, které nemají charakter neostarověké despocie je normální, že alespoň ti obyčejní lidé, kteří důsledně zachovávají všechny příkazy a zákazy tamního totalitního režimu mohou opodstatněně doufat, že režim je nebude jen tak pro nic za nic tzv. "trestně stíhat", neboť tohle kde žádný obyčejný člověk navzdory svému plnému zachovávání všech příkazů a zákazů režimu přesto všechno nemá nikdy jistotu, že ho nebude vládnoucí režim „trestně stíhat", že ho jen tak pro nic za nic bezdůvodně neuvězní či nezabaví ho majetek, tohle není typické pro všechny totalitní diktatury, ale tohle absolutní bezpráví je typické pouze jen pro neostarověké despocie, ve kterých je úplně lhostejné zda-li jste skutečně něco porušil či neporušil, právě tak jako je úplně lhostejné to, zda-li neostarověká despocie má anebo nemá nějakou psanou trestněprávní legislativu, zda-li má či nemá nějakou Ústavu, protože v praxi je úplně lhostejné co neostarověká despocie má anebo nemá napsáno ve svém zákonodárství či ve své Ústavě v případě, že i vůbec nějaký jakože „Trestní zákoník" či nějakou Ústavu formálně i skutečně má.

 

V dnešním jednadvacátém století typickou neostarověkou despocií je současný režim na Slovensku, který sice formálně má jak Ústavu, tak i Trestní zákoník i další zákony, v praxi však ale vůbec nijak nezáleží na tom, co v dnešní slovenské Ústavě či slovenském trestním zákonodárství je anebo není napsáno. Ve všech státech ať již demokratických anebo i v totalitních režimech, které však ale nemají charakter neostarověké despocie smyslem Trestního zákoníku je soubor skutkových podstat trestního činu, kde pokud se člověk dopustí jednání, kde jeho skutek naplňuje některou z popsaných skutkových podstat trestného činu daného v Trestním zákoníku, tak se má za to, že se dopustil trestného činu. Na Slovensku tamní neostarověká despocie sice také formálně má toto trestní zákonodárství, v praxi je však ale úplně lhostejné, zda-li svým jednáním porušíte některou ze skutkových podstat tam uvedených trestných činů.

 

Nejpregnatnějším případem je současné trestní stíhání předsedy nejsilnější PRO-LIFE a PRO-FAMILY konzervativní politické strany Lidové Strany Naše Slovensko ĽSNS Mariána Kotleby, který za to, že daroval peníze chudobným rodinám byl prokurátorem obžalován z jakési údajné podpory hnutí směřujících k odstranění demokratického právního státu, což jako kdyby tato absurdita byla ještě málo absurdní, a tak ji soudkyně ještě více korunovala svým prohlášením, že za to, že Marián Kotleba daroval tyto peníze ho možná bude soudit podle ustanovení nikoliv o podpoře, ale přímo o založení organizace směřující k odstranění demokratického právního státu, což pokud navíc vezmeme v potaz, že Mariánem Kotlebom obdarovaní samotní lidé jako spolukomplicové údajného založení organizace směřující k odstranění demokratického právního státu stíháni nejsou, tudíž za těchto okolností ani při té absolutně bezhraničně nejbujnější fantazii si neumím nijak vůbec ani jen čistě teoreticky představit to, jak se darováním peněz ať v již jakékoliv výši chudobným rodinám mohu dopustit zločinu založení organizace směřující k odstranění demokratického právního státu, tj. de facto založit tím organizaci za účelem svrhnout vládnoucí režim!!

 

A to tím spíše si to nedovedu představit když samotní obdarovaní, tj. příjemci peněz od Mariána Kotleby sami o sobě nejenže nejsou režimem považováni za nějaké jakože Kotlebovy spolukomplice či spolupachatele při přípravě státního převratu, ale navíc jak se i jasně ukázalo, tyto Mariánem Kotlebom darované peníze ani samotné obdarované osoby nepoužili na zakládání ať již čehokoliv, ba ani jen to nepoužili na žádnou činnost či nějakou podporu činnosti politické, agitační, propagační a podobně, ale darované peníze utratili pouze jen na saturaci individuálních zdravotních a sociálních potřeb svých invalidních těžce nemocných dětí, a tudíž je neuvěřitelné jak jen vůbec lze z takovéhoto skutkového stavu si jen tak svévolně vycucat z prstu, vyfabulovat vůbec nějaký zločin, a to ještě k tomu navíc zločin politické povahy, a to dokonce ten úplně nejabsurdněji vyfabulovaný politický trestní čin, a to trestní čin založení organizace, která by navíc měla být určena k provedení de facto politického převratu svržením dosavadního vládnoucího režimu.

 

Možná leckdo bude mít naivní tendenci říci si, že vždyť já osobně jsem takový skoupý škrob, že nikdy nikomu jsem žádné peníze nedaroval a ani nedaruji a proto mně se přece nemůže stát, že mně vládnoucí režim obžaluje za darování peněz, že jsem skutkem obdarování nějakých ubohých chudáků vlastně založil organizaci chtějící svrhnout vládnoucí režim aniž by samotných obdarovaných vládnoucí režim považoval za nějaké spolukomplice dotyčného údajného pučistického spiknutí proti režimu.

 

No ale co když třeba něco prodáváte, a tak Vás obžalují že jste založil organizaci za účelem svržení režimu tím, že jste cosi prodal za nějakou "fašistickou" či "nacistickou" cenu? No děs a hrůza, když ještě k tomu navíc tím, že jste cosi - jak Vám později po prodeji věci režim překvapivě nečekaně řekne - prodal si to za „fašistickou" a "nacistickou" cenu, tak se ještě navíc i dozvíte, že Váš jediný problém není to, že jste cosi měl prodat za jakousi „blbou cenu", ale, že jste vlastně tímto prodejen svého nějakého neškodného třebas potravinářského zboží akože měl údajně prý založil organizaci, která má svrhnou režim?

 

To skutečně?

 

Prodejem třebas rohlíků nějaké bezejmenné osmdesátileté dědinské babičce jsem údajně prý chtěl akože svrhnout současný vládnoucí režim?

 

A pokud třebas i vůbec nikdy nic neprodáváte a ani nijak nepodnikáte, takže sám nikdy nemusíte nikomu vystavovat nějakou fakturu v určité finanční výši či požadovat platbu nějakých peněz ať již z jakéhokoliv právního titulu Vašeho obchodního či občanskoprávního závazkového právního vztahu, tak dnes na rozdíl od v dávné minulosti ještě existujících určitých starověkých a středověkých absolutně ve všem ekonomicky soběstačných velkostatků dávné minulosti, v dnešní době již nikdo není natolik ekonomicky separovaný od vnějšího světa, že by si nikdy nepotřeboval od nikoho nic koupit. A v případě vládnoucího režimu úplně bezprávné neostarověké despocie bych se tedy nijak nespoléhal na jinak nepochybně logický argument, že konkrétní výši ceny z kupně-prodejní smlouvy si přece určuje prodávající a ne kupující, a obdobně tak i třebas u nájemní smlouvy si výši nájmu za nájem věci zas stanovil pronajimatel a ne nájemce, či u nějaké opravy či úpravy věci, nějaké údržby, servisu anebo zhotovení věci, respektive realizaci nějaké smlouvy o dílo, že si výši ceny ať již podle rozpočtu či nějak jinak dovodil, vypočetl či stanovil zhotovitel díla a nikoliv jeho objednatel, ano tohle všechno je z hlediska zdravého rozumu sice logické, že by se Vám v normálním ať již demokratickém státě anebo dokonce i v totalitní diktatuře, která však ale není neostarověkou despocií za to nemělo nic stát, ale v případě úplně bezprávné neostarověké despocie jakou je například i dnešní režim neostarověké despocie na Slovensku bych na úspěšnost nějaké logické argumentace nevsadil ani jen obrazně řečeno "děravý halíř", neboť u režimu úplně bezprávné neostarověké despocie jako je ten v současné době na Slovensku je nějaká logika to úplně poslední, co ještě má, popřípadě může mít vůbec nějakou váhu.

 

A dokonce pokud by jste i skutečně měl nějaké tak giganticky všestranně rozmanité a bohaté ekonomické impérium různorodých firem, že by jste údajně prý nemusel vůbec s nikým v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů vstupovat do nějakých obchodních a ani občanskoprávních závazkových právních vztahů, což v dnešní době si sice již nedovedu představit, že by něco takového v dnešní době ještě někde na světě mohlo existovat, ale budiž, přesto však by to pro úplně bezprávnou totalitní diktaturu neostarověké despocie nebyl žádný problém Vás svévolně obžalovat za ať již jakýkoliv jiný Váš skutek, není vůbec důležité za co, protože režim neostarověké despocie aniž by si z toho nějak dělal těžkou hlavu umí člověka, který se mu znelíbí bez problémů obžalovat za úplně doslova cokoliv, a to skutečně doslova cokoliv, i kdyby to byla nějaká třeba i ta nejnevinnější běžná triviální každodenní věc, jako třeba okopávání záhonků s vysazenými tulipány ve vlastní květinové zahrádce!

 

A ti intelektuálně natvrdlí pomaleji chápající lidé se zde možná ještě naivně zeptají "No dobře, ale pak tento skutek okopávání záhonků s vysazenými tulipány ve vlastní květinové zahrádce mohou orgány činné v trestním řízení subsumovat tedy pod jakou konkrétní skutkovou podstatu trestného činu?"

 

Toto byla velmi naivní otázka!

 

V případě úplně bezprávné totalitní diktatury neostarověké despocie na tom přece vůbec nezáleží! Obžalovaného tam stíhají ne pro to, že by objektivně udělal něco špatného, ba dokonce ani ne proto, že by alespoň formálně aspoň zdánlivě naplnil nějakou skutkovou podstatu trestného činu, ale trestně ho stíhají pouze jen proto, že ho nemají rádi a chtějí ho zlikvidovat. O nic jiného zde nejde. Neostarověká despocie nikdy nezavře do vězení někoho koho má ráda, ale pouze toho koho nenávidí. Alespoň tedy v politicky smrdících kauzách je tomu tak. A tedy pokud někoho neostarověká despocie do vězení zavře, tak to nemusí být nutně proto, že svým skutkem skutečně naplnil skutkovou podstatu nějakého trestného činu anebo že udělal něco špatného. A navíc jak jsem již uvedl, neostarověká despocie svůj režim opírá o lživou propagandu plus primitivní lidské pudy a iracionální lidské emoce a hysterii bez jakékoliv logiky či racionálního uvažování přesně tak, jak to ve svém románu „Rok 1984" popsal spisovatel George Orwell. A pokud darování peněz nějakým zcela zjevným sociálním ubožákům třebas Mariánem Kotlebom (anebo třebas i kýmkoliv jiným, to je totiž zde úplně jedno, zde jde totiž o princip a ne o konkrétní osobu) pro zaplacení naléhavých zdravotně-sociálních výdajů za jejich těžce invalidní děti, když tento skutek může neostarověká despocie jen tak bez sebemenšího mihnutí oka označit za zločin založení nějaké organizace /!!!/, která se navíc má de facto údajně prý pokusit zvrhnout režim/!!!/, nuž pak zde není vůbec žádný důvod myslet si, že je snad nějak přehnané, pokud takovýto úplně bezprávný režim neostarověké despocie třebas i ten výše uvedený skutek "okopávání záhonků s vysazenými tulipány ve vlastní květinové zahrádce" nebude u politicky nepohodlné osoby kvalifikovat podle úplně stejné "logiky" jako třebas že je to údajně prý zločin loupeže, zločin znásilnění, zločin špionáže, zločin vraždy anebo třebas i jako zločin založení organizace směřující "k odstranění demokratického právního státu".

 

 

Napsal dne 5.6.2020 JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

 
Autor: 
Henryk Lahola
téma: 
0
Roland Edvardsen

Prihláste sa, kto to dokázal dočítať do konca? :-D
Tu si niekto musí robiť prču: http://henryklahola.nazory.cz/zi.htm

Norman

trocha tolerancie a pochopenia to občas chce.

Ľubov

ale toto bude skôr nejaký neštandartný humor,ako prejav mesiášstva,alebo nejakej inej poruchy.
Narcis,väčšinou inteligentný,svoje ochorenie skôr zakrýva,takú mám skúsenosť.Chorých bude pribúdať,to je isté. Musíme sa začať brániť oveľa efektívnejšie.
Bez okolkov hovorím,že na svojich ľudí ( ktorí sú na našej strane) budem používať dva metre.Naučili ma to osobnosti,teraz im treba naliať do pohárov ich vlastnú medicínu. Nad "mojimi" prižmúrim oko,pomôžem,keď budem môcť a budem ich chrániť. Presne,ako to robia oni .

ps. Ešte malý dodatok,včera bol Deň Ruska,o 12 dní,zaujímavý dátum ( sviatok sv.Jána Krstiteľa),bude predsa len oslava Dňa víťazstva.Dnes by mal byť uverejnený kompletný zoznam hostí,tak tipujem,že Zeman medzi nimi nebude. Raz som tu čítala v diskusii,že my Slovania sa ešte len staneme árijcami- tak som si to zapamätala.

Norman

Ja by som sa sebavedomia až tak nebál, tunajšia krajina trpí práve opačným problémom - prehnanou ubytosťou.
HRDOSŤ chýba dnešnej populácii a kultúre.
A takisto dôvera, že sa veci dajú pochopiť, že ich človek dokáže pochopiť a zvládnuť - to je dar, aj keby to človek v realite nezvládal. Podstata je to chcenie, tá vlastne vôľa, tá určitá istota, že mám právo na svoj názor a postoj - aj keď ho aj blízky ľudia nepochopia, aj keby som sa mýlil. Načo nejaké neustále pochybnosti? Neviem to napísať nevulgárne, najlepšia sa znova hodí fráza z osratého propagandistického filmu - ale opačne na nich samých, alebo v súlade, lebo "boľševici" boli tiež oni, tí istí, čo stále mútia vodu a otravujú vzduch - tak teda znova: nech mi vylížu.

Ľuďom chýba duchovná sloboda a tí, ktorí ju majú, sú zaujímaví. V tej záplave otrokov je každá nezávislá osobnosť poučná.

Dnes je zas výborné počasie, ešte nie je priteplo, takže všetkým: relax :)

 

Roland Edvardsen

Ale nie je možné mať toleranciu a pochopenie pre všetko. A tento autor a text sú nepodarený vtip.
Ale ako ďalšia ukážka bláznivosti rôznej tej protisystémovej alternatívy je to dobré, to uznávam. :-)

Norman

niekedy sa treba uvoľniť a zamyslieť. Henryk je náš priateľ. Ak by som mal ja presný návod na zmenu k dobru, dával by som sem iba ten - ale ja ho tiež nemám. Brainstormingu nezaškodí a nie vždy človek všetko chápe - zvlášť to, čo je mimo (jeho) obor a obzor. Už sme skúšali viacero vecí, treba z inej strany, možno sa dá aj takto.

A ty máš čo nové?

Ľubov

A začína sa mi to páčiť. On je neskutočný,paroduje Umberta Eca. Konkrétne jeho román Baudolíno-kronika šibala.

Pozri len toto:
Dne 30.4.1993 Henryk Lahola obdržel závěrečné vysvědčení na Biskupském gymnáziu v Brně na kterém měl celkově osm známek a bylo to osm jedniček, tj. samé jedničky. Dne 17.5.1993 Henryk Lahola přistoupil na Biskupském gymnáziu v Brně k maturitním zkouškám celkově ze čtyř předmětů a získal tak zas čtyři jedničky, tj.opět samé jedničky. Bylo tedy vidět, že Pán Bůh Henryku Laholovi milosrdně všechny hříchy odpustil a obdaroval Henryka Laholu opět – stejně jako i v minulosti – úplně stejnými známkami jak to Pán Bůh dělával již i v minulosti. A tak Henryk Lahola tudíž i tentokrát byl Pánem Ježíšem Kristem obdarován mnohem lepšími známkami, než by si Henryk Lahola vlastními modlitbami a oddaností Pánu Bohu eventuálně sám mohl zasloužit.

Keby som nemusela variť,dnes ma od Henryka nikto nedostane.-)))

Norman

No, už sa tu nudíme a je tu len pár ľudí, takže nové meno a hlavne štýl vzbudilo azda prílišnú pozornosť. To je negatívna časť publikovania, že sa ľudia pozerajú, kto píše a čo je to zač - viac, ako na samotný text, alebo na zrniečka v ňom. Vôbec by sa o textoch malo mlčať a buď v duchu neprijať, alebo nechať pôsobiť, ale nerozoberať - podobne ako pri vtipe. Alebo pri básni.
Samozrejme, v našich končinách nie sme naučený na géniov - a to myslím vážne. Preto nie sme naučení na excentricitu Salvadora Dalího (i keď o jeho genialite v oblasti maliarstva pochybujem, ale je to jeden z najznámejších excentrikov a s jeho názormi v tomto smere, ktoré som poznal, som súhlasil :). Ja, ako všetci, tiež mám dojem, že sa zohýbam pod tlakom viac, ako by som mal. Chce to slobodných duchov.
Rozoberať nejaké známky je ozaj zbytočné - ale očividne ho pán boh obdaroval lepšími výsledkami, ako som mal ja :) Prečo sa nepochváliť aj tým?

Roland Edvardsen

Môj priateľ to teda rozhodne nie je. Veď to je práve ten dlhodobý problém: že exotov a excentrikov je v tomto alternatívnom priestore habadej a naopak chýbajú normálnejšie, viac triezvo pôsobiaci ľudia.

Mne teda na hentakých prežutých a nudných zlátaninách nič zaujímavé a originálne nepríde. A asi nikomu, kto má ako tak načítané texty ľudí z prostredia radikálnej katolíckej pro-life pravice. Je to zase len taký až tupo povrchný a čiernobiely prístup k svetu (všetky systémy, všetky ideológie sú zlé, len katolícka teokracia je tá jediná správna, že áno).

Ale myslím, že za tie roky ma už poznáš dosť dobre, aby si vedel, že inak ako odmietnutím takýchto textov a autorov to u mňa dopadnúť nemôže. Ja som v istých hodnotových veciach veľmi pevný a nemienim už robiť kompromisy.

Ľubov

Jednoznačne. Ani som netušila,že niekto taký extravagantný sa v alternatíve môže objaviť.-).
Ale nemyslím si,že takýchto exotov je habadej,ako píšeš,dostal sa sem len ako zaujímavosť,rarita.
Pri zúfalom nedostatku kádrov,keď sa 20 rokov recyklujú tie isté tváre v politike,v médiách,v biznise,ako "noví" k dispozícii jedine rodinní príslušníci (Lunter nie je výnimka,ale pravidlo) .

Výrazné ,silné osobnosti momentálne nie sú. A onedlho to bude ešte horšie,dorastá generácia Z.

ps.Skôr,ako jeden čudák na internete,ktorý píše ponášku na stredovek,ma naozaj trápi mentálny stav desaťtisícov voličov ,ktorí volili napr .Kisku a Remišovú.

Roland Edvardsen

Také osobnosti aké by sme chceli proste nie sú, ale zopár čitateľnejších autorov by sa možno našlo (Benko, Fábry, Michelko, Cibuľa, Lehotský, Hrabovec, Vitkovič, aj ten Rostas mal niekedy lepšie texty, aby som teda aj dal teraz z hlavy nejaké mená, ktoré som si na webe sem tam prečítal - nie nevyhnutne súhlasím so všetkým, to je jasné). Hento je len taká kuriozita, bizár, ale nebudem už vyčítať druhým, že ich to zaujalo a niečo v tom našli.

Mentálny stav slovenských voličov by bola téma na dlho. Ja stále nechápem, kde sa napr. berú voliči Oľano, kde sa nazbieralo tých 25% (ak nepočítam cigánske osady a iné menšiny). Veď ja počujem len nadávanie na Matoviča a popieranie ľudí, že volili Oľano. Ja viem, osobná skúsenosť nie je najlepší argument.

Norman

Samozrejme, nie všetko je rovnaké a úspešné.
Ale popravde mi prídu ako negatívnejší a škodlivejší pre rozvoj takí polomastní poloslaní alibisti, ktorých si menoval. Ti už to skúsili a nikam to neviedlo. Mám už toho ich alibizmu a opakovania trivialít oveľa viac plné zuby, pretože nemajú odvahu povedať naozaj ani len prd. Len prázdna slama. Kde majú osobnosť?

Samozrejme, nik z 15 milionov zo Slovenska a Čiech nie je povinný to tu vytrhnúť a byť skvelý - tak nekritizujme, ak niekto skúsi a nie je to zrovna to zázračné. Čo sme dokázali my? A čo ty osobne?

Krutá kritičnosť je možno dobrá voči politikom, ktorí sú nám niečo dlžní, prinajmenšom hlas - tých možno treba drbať za ich neosobnosť a neschopnosť. Ale jestvuje oblasť tvorivého experimentovania, kde naplatia dogmy ani účelovosť. Máme sa azda báť slabosti, sme azda v boji? Kde, kto z nás naozaj bojuje? Sme len v tvorivej dielni, kde treba hlavne očistiť myslenie - a to nejde stereotypom.

Náhodný okoloidúci

V tejto súvislosti mi prišiel na myseľ jeden vtip.

Otec vyčíta synovi: "Milý synu, keď som ja bol v tvojom veku, tak Gagarin letel do vesmíru. A ty si čo v živote dokázal?"

Roland Edvardsen

Veď dobre, hentí menovaní sú slabí a alibistickí. A tiež vypisujú občas blbosti. Ale bizáre ako Lahola budú naveky odsúdené do podzemia a bezvýznamnosti. Samozrejme, ak by ponúkali nejakú pridanú hodnotu, bola by to škoda. Ale zrovna pri tomto exemplári som ja konkrétne nejakú extra nenašiel.

A s tým "čo si dokázal, keď kritizuješ" na mňa nechoď. Takto to nefunguje a nikdy nefungovalo. Mňa tiež kritizovali za moje články, aj teba, aj ostatných. Každý kto takto ide s kožou na trh musí rátať s kritikou a akceptovať, že ľudia majú na ňu právo - aj na odlišný názor. Veď o tom je sloboda. Proste som si povedal svoje: autor a jeho texty sa mi nepáčia, vybavené. Nekritizujem však to, že si tu dal priestor aj takémuto autorovi. To by malo byť ok. Ale rovnako by mala byť ok aj tá následná kritika.

Norman

No veď áno, bezvýznamný, na rozdiel od nášho portálu, ktorý sa natrvalo a večne vpísal do stránok histórie a má pred sebou ešte výrazné úlohy, na ktoré sa musí sústrediť a nedať sa rozptylovať :-)

Čo sa týka tej otázky na teba - je to pripomenutie aj našich ale aj tvojich pokusov. Áno, aj teba kritizovali - ale ťa aj vysmievali takým bohorovným štýlom? Kde? A vôbec, kde a kedy si išiel s kožou na trh?
A ty robíš aj kritika aj môjho výberu, tak sa bránim, a bránim Henryka, aj keď ho nejako nepoznám, nieto osobne. Bohorovných kritikov, čo vedia všetko lepšie, ako iní, a čo sa špecializujú na doslovne dojebávanie ľudí, čo niečo skúsia - takých tiež poznáme a nemyslím, že by tým trollovským smerom sa mal ktokoľvek vyvíjať.

Veď mi daj naozajstný tip na ľudí tu v priestore, čo naozaj niečo nové hľadajú a hlavne nachádzajú. Niečo reálne, nie populistické šplechy, tisíc ráz už opakované. Tamtie mená, čo si dal, sa okrem už spomínanej mojej kritiky aj tak opakujú a varia z vody, že sú ešte aj nudnejší a predpovedateľnejší, ako mainstream. Proste tu na Slovensku zaujímavé veci NIE SU - presievame a skenujeme to tu už pomaly desiatky rokov, a NIE SÚ. Áno, každý je rýchly sa oddištancovať od druhého a povedať, s kým nie a čo nie :-) Ako v politike. Ale to je inteligencia trojročných pankhartov, čo vládne v slovenskej sociálnej kultúre.

Roland Edvardsen

Ja určite každého trollovsky nedojebávam. To robil Ilmoran a od takých mám ja veľmi ďaleko. Mohol by som aj podrobnejšie popísať s čím v tom texte od Lalohu nedá súhlasiť (a čo naopak môže byť správne), ale nateraz je to už jedno. Sú jednoducho isté typy a štylizácie, ktoré mi prídu scestné - kľudne to ber ako moju osobnú preferenciu.
Však ok, že si ho vybral, minimálne si ma ním zaujal. :-)
Na Slovensku v súčasnosti nie je nič, to je pravda. A obávam sa, že ak by som sa aj pokúsil niečo tu navrhnúť, tak by si to nejako zvozil - lebo to by bolo naozaj tak na silu spomenuté, ako hentie mená, ktoré som sem dal. Vieme aký je tu stav.

Norman

Práve Grigoryho si mi pripomínal. Zvoziť všetkých za to, akí sú. Nedokonalí. Nedať ľuďom šancu - lebo já, ja už som niekde inde.
To je naozaj psychologicky tak nezdravé, neduchovné.
To potom nečudo, že sa ľudia boja prejaviť . A keď, tak sú samozrejme v kŕči.
Možno aj na to je ten text dobrý. Relax.

Sur-realizmus má niečo spoločné s nad-hľadom :-)

lebleu

On je taký. Ale to nevadí.

Roland Edvardsen

Ak si nerobí prču, potom je to ešte horšie. A áno, vadí to.

lebleu

Ale prču si nerobí.

Norman

Neviem, komu by to malo vadiť, že.
Sme za slobodu slova a kým veci nezaznejú, nemožno vedieť, či nefungujú.
Sme proti experimentom? Previesť myšlienky do slov bez toho, aby nevyzneli zle a inak, nie je až tak jednoduché. Máme len slová - ktovie, aký je človek za nimi? A popravde - asi ma vždy zaujímali jednotlivé osobnosti a možnosti ich prebudenia, ako pokus modifikovať túto spoločnosť plošne. Ak by som chcel ovplyvňovať politiku, tak by som nebol na súkromnom webe, ale išiel do strany, respektíve si zohnal guľomet :) Prinajmenšom veľký bič.

Ale mňa nezaujíma masa - tá je len bezcenná biohlušina a onedlho pravdepodobne skape reálne, nielen duševne, ako je teraz. Zaujímajú ma zrniečka, skielka, polodrahokamy a drahokamy. Zväčša tiež nemajú skutočnú cenu - ale niektoré dokážu zaujímavo lámať svetlo.

Ľubov

Buď len pevný útes,na ktorom sa jedna za druhou trieštia vlny života.
Marcus Aurelius.

Marína moja,teda tak sme my
ako tie božie plamene
ako tie kvety na chladnej zemi,
ako tie drahé kamene:
padajú hviezdy,aj my padneme
vädnú tie kvety,aj my zvädneme
a klenoty hruda kryje.

Andrej Sládkovič

V poslednej dobe prichádzam k záveru,že ľudia sa až tak dramaticky nemenia,sú medzi nami stále aj velkorysí,aj vtipní,odvážni a statoční.

Norman

Nechýbajú tu práve excentrici? Nie extroverti, to je iné, škodlivé, nemiešať - ale naozaj osobnosti až exoti - aj za cenu ich nepraktičnosti, tej typickej, čo vedie až k ich odsudzovaniu za "neschopnosť". Prečo si Henryk píše svoje tituly - zrejme práve preto, aby sa obrnil proti útokom, že je nepraktický.

Ktovie, ako hľadeli na Sládkoviča svojho času - ako na vyšinutého blba. A vlastne dnes ho tiež tak ľudia vidia, ak teda vôbec poznajú jeho meno. Nejaké kúsky má niekoľko ľudí v sebe ako klasiku - takéto melanchóliá, napríklad - ale to je všetko. Veru Sládkovič, márnosť nad márnosť :) Ale to už písali pred 3000 rokmi a uvedomili si dlho predtým. Vanitas je aj ta tvoja práca.

Tu hľa spomenul som si na práve teraz na explicitnejšieho klasika - Erasmus Roterdamský: Chvála bláznivosti.
Alebo ako tu v inom kontexte zaznelo: Solve et coagula. To solve znamená rozpustiť a rozliať ten maglajz, čo majú ľudia v hlavách. Po východniarsky sa tomu hovorí napríklad láya yóga. A potom to coagula, neo morfia. Ale večný problém všetkých kultúr, nielen nášej, a všetky to aj vedeli a snažili sa, ale nedokázali ho prekonať - TO je už ten prvý krok - TO je práve to solve. Uvoľnenie, odpútanie sa, oslobodenie ...

Tona Nagua

Prečítala som si to tak "zbežne-rýchlo" autor to rozviedol na dlhšie pre ukázanie a pochopenie ako sa to ťahá odkiaľ a čo, a prišla mi z toho taká jedna hlavná myšlienka od autora a v podstate zachytil niečo zaujímavé.
Myslím si, že je skutočne aj namieste otázka, ktorá tu bola položená ? "Čo sme dokázali my" a čo ty osobne ?", ktorú by sme si mali položiť sami sebe, na ktorú zase myseľ reaguje divne.
Mne to príde, že najväčší nacista je myseľ.
Skutočne ide o to, že najväčšia úloha každého z nás je urobiť ten "skok" jednotlivo, e keď to robíme pre seba robíme to pre celú planétu, meníme svet.
Treba spoznať to nadčasové ja a prijať ho a tak vytvárať nový osud, ktorý bude skutočne slúžiť celému nášmu druhu. Keď sme chorí tak aj svet je chorý. Coronavírus nám dal zatiaľ malinkú lekciu a pre Slovensko sa učinil akoby zázrak avšak nabudúce to tak nemusí byť. Západný človek je fakt motivovaný pravidlami a nariadeniami, zákonmi. Predvídateľné pravidlá.
Človek musí vstúpiť aj do iného sveta a to do sveta veľmi skutočného aj keď sa líši od toho každodenného. Ale to je naša podstata, prečo sa k nej obracia človek chrbtom?. Toto kultivovali už dávno mystici, mnísi, jogíni ... tichá myseľ. Veľkou príležitosťou je aj predfrontálna kôra, niekto ju nazýva božský mozog. Každý by sa mal podieľať na evolúcii. Treba sa zastaviť a počúvať ten hlas, ktorý ľudia prestali počúvať.
Mne celé tie politické pisanice prídu veľmi suché, podvýživené, neživé to iba myseľ dokazuje svoju dominanciu a nechce pustiť k slovu niečo iné. Nemá to tú výživnú, životodárnu šťavu.

Norman

Hej, najväčším klamárom je to, čo sa niekedy označuje za "myseľ". To sa ale nedá zhrnúť jedným odstavcom, aj či práve preto, že je to priam základná téma.

Politika je samozrejme vec druhuradá, podradná a nudná - sám Rolando večne vzdychá, ako ho to nebaví. Zapadáme tu z lepších tém do politiky vlastne len nechtiac. Ale aj preto tu skúšame inak a nechceme rozoberať detaily, dávať návody a programy ako nejakí primrdaní kativisti, zvlášť je to primitívne na tom lokálnom slovenskom smetisku. To je už ako prísť k mravenisku a robiť drámu z toho, čo sa tam deje, akú tučnú larvu tam dovliekli, s kým bojovali a ako ich vyplavil dážď a ako behali v panike a strachu okolo ako debilkovia, kvičiac svojím spôsobom, zanechávajúc za sebou ten ich chemický smrad ....

Hm, keď tak rozmýšľam, by boli mravci vlastne zaujímavejší. No, ono aj preto asi Edward O. Wilson študoval mravcov a aj na základe týchto poznatkov sa vyjadroval o ľudstve :) Holt, eusociálny hmyz ako eusociálny hmyz.

Lea

Mne sa ten článok páči. Ten pán Lahula si myslím, že to presne trafil. Túto dnešnú dobu vystihnúť.

Nabáda ma ale aj k úvahe, že prečo práve Rimania, ich filozofi a ich ľudia majúci nejaké osobné statky, si všimli biedu a nespravodlivosť v údele niekoho a niečoho, ktorý im samým umožnil byť vlastne filozofmi a bohatými vládarmi ? Tým vlastne ľuďmi, ktorí môžu poukázať na problém a vytvoriť zákon. Bola to ich osobná skúsenosť s bolesťou, nešťastím ? Možno áno, ľudia mnohí v tej dobe ak bohatstvo nezdedili, museli ísť do boja o územie a potom byť odmenenými lénom panstva, úradom, titulom a pod. Študovať mohli defacto v tej dobe síce všetci, len máloktorí však mali na to čas, a teda študovali opäť iba majetní a písali históriu a svoje pamäti opäť len tí na " možnom lehátku v tieni olivovnika, ovievaní vejárom otrokov ".. :)

Bodaj by na svete mohol byť ešte niekdy ten kľud, aby ľudia mohli myslieť aj na niečo iné, ako na samého seba. Čo i aj bez lehátka a vejáru.

Ale, zas mi napadá myšlienka protikladu, že osobné sebectvo je niekdy akási vrtula vrámci ochrany samého seba, a človek sa akosi odpúta od prízemnosti. Nadhľad z výšky vedie k premýšľaniu o osudoch a údele inych, a človek prestáva byť sebcom. " Ja " sa zvykne spamätať a aspoň na chvíľu sa polepšiť :)

Ten článok bol veľmi dobrý Norman. Dik, že si ho sem dal.

Norman

Nedávame sem často cudzie texty. Niekedy, keď nie sú publikované inde.
Nejako som nepotreboval dôvody, prečo to sem dať - prečo nie, veď nemusím všetko kontrolovať do posledného puntíku.

Ale po dialogu tu som došiel k pár veciam:
1. Je to text s filozofickými ambíciami. Je až hrôza, ako je málo podobných smerovaní, u nás je akoby zakázané sa zaoberať filozofiou. Rôzni blbci profesionálni alebo aj amatérski spravili z "filozofie" modlu, ktorá sa vraj obyčajný ľudia nemajú dotýkať. A nejde tu len o ten názov, "filozofia", len nie je lepší termín - proste je človeku zakázané sa zaoberať svetonázorovými, metafyzickými, hľbokými otázkami.
To je absurdné. To je hlúpe.
Ja ten problém nemám, ale narazil som na to, aj tu na stránke sme to mali častejšie, a práve keď to vidím, ako nejaký všeznalec sa snaží zahriaknuť menej agresívnych - tak sa proste čudujem. Tento stav v povedomí spoločnosti je nezdravý.

2. S prvou vecou sú spojené zábrany s "písaním". Ako by písanie bolo niečo iné, ako hovorenie. Preto som sa snažil trocha podnietiť ľudí, aby sa skúšali sami vyjadriť a písať, sem, alebo inde. Preto opovrhujem literátmi a školomestskou literatúrou, ale aj novinármi a ich skostnanetenými štýlmi a spôsobmi informovania. Nie som žiaden neuznaný umelec, ale naopak, som skôr technik v oblasti informatiky a preto kritizujúci toto bahno a žaby sediace na prameni. A týka sa to aj samotného jazyka ako divokého, primitívneho, nedostatočného a deformovaného nástroja myslenia a komunikácie.
Teda aj preto mi pripadá dobré, ak sa niekto nebojí generovať slová. Veď to bude postupne lepšie a presnejšie. :)

3. Článok hľadá v histórii analógiu a poučenie. História je to, čo súčasnému vzdelaniu veľmi chýba, bez nej ľudia naozaj súčasnosť nepochopia.

To sú tri body, ktoré sú spoločenský zdravé a ktoré preferujem. Filozofia, jazyk, história.

Samozrejme, samotný tento konkrétny text je pre nás pridlhý a nejako nepomôže. Ľudia ho čítať moc nebudú, ani keby bol publikovaný kdekoľvek. A aj keby, text po nich sklzne ako voda po mastnom perí. Ale to je už aj tak druhá otázka, ako dostať liek do tela. Ľudia sú na tom dnes tak zle, že to je ako v materskej škôľke - treba im dávať liek po troške, zabalený v sladkom cukríku. Ech, fuj.

nové texty