Ukrajina balancuje mezi mírem a válkou

Ľuboš Blaha

“Válka je především byznys, a proto nejsem takový optimista. Kapitál potřebuje válku. Vidím to půl na půl, že bude válka nebo mír,“ říká v rozhovoru pro Hlas Ruska poslanec slovenské Národní rady za stranu SMER-SD Ľuboš Blaha.

Hlas Ruska: Od víkendu platí na východě Ukrajiny klid zbraní, který byl ujednán prezidenty čtyř zemí v Minsku. Může zemi skutečně přinést mír?

Ľuboš Blaha: Věřím, že to může být první krok k míru. Samozřejmě, na všech stranách sporu jsou "holubice" a "jestřábi." Pokud budou chtít váleční štváči rozdmýchávat napětí, tak je zřejmě nic nezastaví. Agresivních bláznů máme dost i na Slovensku, a to nejsme přímými aktéry sporu. Na Ukrajině panují velmi militantní nálady, proto bude udržení míru sisyfovskou prací.

Z historie víme, že občanskou válku není lehké zastavit. V živé paměti máme, jak dlouho trvalo ukončení občanské války v bývalé Jugoslávii. Masakry, genocidy, lidské tragedie. Tomu se dalo předejít, ale "jestřábi" zvítězili. Mimochodem, už tehdy se některé evropské státy zachovaly při rozpadu Jugoslávie nezodpovědně, podobně jako nyní na Majdanu. To spustilo dominový efekt, který vyvrcholil hrozným krveprolitím. Pokaždé, když někdo nepřemýšlí následcích svých činů, dopadne to takto. Musíme doufat, že nyní to bude jiné. A musíme dělat vše proto, aby to tak bylo.

Proti sobě ale stojí dvě velmoci, takže to bude křehký mír. Obě mají velmi silné zájmy v regionu a Američanům může vyhovovat, že se Rusko a Evropská unie vzájemně oslabují. Navíc, jsou tu také i zájmy velkých zbrojních firem, pro které se znovu objevil větší odbyt. Válka je především byznys, a proto nejsem takový optimista. Kapitál potřebuje válku. Vidím to půl na půl, že bude válka nebo mír.

Pro mě je pozitivním signálem, že Německo v Minsku ukázalo, že mu záleží na míru a chce hledat kompromisy. Připojilo se tak k Francii, která tyto signály vysílá už dlouho. To je důležitý posun. Doposud jsme měl pocit, že Německo pouze přejímá americké pozice, a že jakýsi banální idealismus zvítězil nad geopolitickým realismem, a to Evropě škodilo. Minsk přináší naději, ale čeká nás ještě dlouhá cesta s mnoha překážkami.

Hlas Ruska: Jak hodnotíte samotnou dohodu z Minsku? Mohou donbaské republiky a Kyjev koexistovat v jednom státě?

Ľuboš Blaha: Určitou dobu ano, ale Donbas bude pravděpodobně ve skutečnosti disponoval mnohem větší autonomií, než mu Kyjev formálně zaručí. Jak dlouho to vydrží, to je otázkou času.

Může se bude jednat o gruzínský nebo moldavský scénář, kdy Kyjev de facto přijde o reálný vliv nad Donbasem, ale nebude se bojovat a konflikt "zamrzne". Ale může to být první krok k postupné federalizaci, kdy spolu mohou v konečné fázi koexistovat oba regiony v rámci jakési volné konfederace pod společnou ukrajinskou vlajkou, na způsob konsociační, nevětšinové, usmiřovací demokracie, jaká je typická například pro federální Belgii nebo konfederační Švýcarsko.

Pokud by to dokázala kontrolovat OBSE, tak by to mohl být reálný scénář a právě takový model jsem navrhoval od začátku. V této chvíli jsou vášně na obou stranách sporu příliš veliké, takže nemohu odhadnout, čím to skončí. První scénář - zmrazený konflikt - je zatím nejpravděpodobnější, ale trvale udržitelný je do budoucna právě druhý scénář.

Hlavně musí být do řešení zapojeno i Rusko a musíme se přestat konečně tvářit, že se to Ruska netýká a že má jednoduše dát ruce pryč. Buďme realisté. Bez Ruska nelze tento konflikt vyřešit.

Hlas Ruska: Jaké následky by měly dodávky amerických zbraní Kyjevu?

Ľuboš Blaha: Katastrofické. Druhá strana by zřejmě reagovala podobně a konflikt by eskaloval. USA by se tím otevřeně zapojily do války, a to by znamenalo definitivní návrat studené války, kdy velmoci bojovaly prostřednictvím podpory periferních států a ve světě vládla ideologická nevraživost a paranoia. Vzpomeňme si na Vietnam, Angolu či Afghánistán. USA by se tím vyčerpaly. Dobře víme, že potřebují válčit s Islámským státem, který je pro ně mnohem vážnější hrozbou.

Bylo by to od nich zbytečné riziko, ale když někdy slyším hysterické výlevy senátora McCaina, zdravý rozum asi nebude to, co určuje americkou politiku. Takže můžeme jen doufat, že zvítězí střízlivější postoj aktuálního prezidenta Obamy. Rusko by se tímto otevřeným konfliktem s USA také vyčerpalo, ale politické náklady by byly nižší, protože pro Rusy je Ukrajina mnohem citlivější otázkou než pro USA, a národ spíš sjednocuje.

Evropa se musí rozhodnout, jestli chce dělat Američanům poslušného "mopslíka," nebo se konečně posunout do polohy usmiřovatele, která je v jejím strategickým zájmu.

Od začátku bylo, podle mého názoru, politickou chybou, že se EU postavila za jednu stranu sporu, přišla tím o možnost stát se nestranným arbitrem a pomáhat řešit krizovou situaci z polohy neutrální autority. Nechala se zneužít Spojenými státy a nyní na to všichni doplácíme. Nejhorší následky to má pro Ukrajinu, která je materiálně i morálně na dně, nyní se více podobá "failed state" a aktuální vláda přirozeně ztrácí podporu a je otázkou, jak dlouho se dokáže udržet. Dlouho asi ne.

I kdyby Ukrajina nebyla v občanské válce, země je úplně zničená, ekonomicky zkolabovala, je zničená oligarchy, korupcí a rostoucím fašismem. Takto nestabilní zemi vyzbrojovat je holé šílenství a může se to Západu vrátit jako bumerang.

 

Události na Ukrajině začínají stále více připomínat Jugoslávii. „Dnes posílá armádu proti separatistům Porošenko s Jaceňukem a Západ se tváří, že jsou svatí. Jen aby se nám takové pokrytectví nevymstilo,“ říká v pokračování rozhovoru pro Hlas Ruska poslanec slovenské Národní rady za stranu SMER-SD Ľuboš Blaha.

Hlas Ruska: Jak je současná situace na Ukrajině vnímána na Slovensku?

Ľuboš Blaha: Lidé na Slovensku mají vůči vládě v Kyjevě velké výhrady. Lidé se bojí růstu fašismu a rusofobie. Většina na Slovensku vnímá Rusko převážně pozitivně, stále je tu silná antifašistická tradice z druhé světové války a Rusko je pro nás stále osvoboditelem a partnerem. Část veřejnosti má vůči Rusku negativní předsudky kvůli roku 1968 a právě tuto část oslovuje rozdmýchání vulgárních protiruských nálad ze strany prozápadních médií a pravicových, opozičních politiků.

Ale většina lidí tuto protiruskou hysterii odmítají a nedůvěřují americké propagandě. Slováci jsou rozumní, nenechají se jen tak lehce oklamat, zejména poté, co NATO bombardovalo Bělehrad, a nebo Západ neférově uznal Kosovo, zpustošil Irák či Libyi, rozvrátil Afghánistán či Sýrii. Málokdo věří, že USA nemají prsty ve válce na Ukrajině. Navíc, lidé ne zcela chápou, jak Kyjev může posílat armádu, aby bojovala s vlastními občany. Když něco takového kdysi dělal Miloševič v Jugoslávii, tak z něho Západ dělal netvora. Dnes posílá armádu proti separatistům Porošenko s Jaceňukem a Západ se tváří, že jsou svatí. Jen aby se nám takové pokrytectví nevymstilo.

Na Slovensku převládá realistický postoj. Rusko nevnímáme jako nepřítele a celý spor vnímáme jako geopolitický spor velmocí - USA a Ruska. Je v našem zájmu, aby byla Ukrajina a Rusko stabilní, neboť tak dokážeme zajistit stabilitu u nás doma. Nemyslím si, že lidé jsou nekritičtí vůči Rusku, ale odmítají jednostranný černo-bílý pohled. Když chyby dělá i Západ, tak na ně upozorňujeme. Snažíme se být ale týmovým hráčem a Evropu v jejich krocích neblokujeme. Děláme vše proto, aby své protiruské postoje změnila.

Agrese vůči Rusku nikam nevede, ani idealizování si Ukrajiny.

Ukrajina potřebuje novou generaci politiků, kteří zemi přinesou mír, obnoví strategické partnerství s Ruskem, dokáží spolupracovat s Evropou, vykoření korupci a zatočí s oligarchy. Přejeme to Ukrajině, jsou to naši sousedi a velmi nás mrzí, že takto trpí. Někdy mám pocit, že Ukrajina je jen obětí geopolitického západu a někteří politici se chovají jako loutky velmocí.

Mezi tím umírají lidé. Možná v desetitisících. Nedopustíme další "Jugoslávii."

Hlas Ruska: Začátkem března se v Košicích uskuteční mírová konference. Co od ní očekáváte?

Ľuboš Blaha: Neznám podrobnosti, ale pokud vím, má se jednat o formát socialně-demokratických politiků. Když se ohlédnete okolo, tak je vidět, že sociální demokracie si k sporu o Ukrajinu udržují relativně realistický odstup, zejména ve státech jako je Slovensko, Česká republika, Rakousko, Francie či Itálie. Nehovořím o radikálnějších levicových stranách v Řecku či na Kypru. I v německé SPD jsou realističtější proudy, kteří nechtějí vyhrocovat spor s Ruskem.

Sociální demokracie by měla nabídnout alternativu nesmyslným sankcím a ekonomické válce. Musíme najít s Ruskem nějaký modus vivendi a normálně spolu fungovat dál, tak to dál nejde. Pokud by mírová konference v Košicích dokázala vyslat signál, že evropská sociální demokracie nechce obětovat budoucnost evropských občanů kvůli tvrdohlavosti a rusofobii některých pravicových vlád - to by byl určitě úspěch.

Občanům by možná konečně došlo, že mezi západními sociálními demokraty a západní pravicí rozdíl přeci jen je a nejsou jakousi nerozeznatelnou "pepsi colou a coca colou," jak kdysi vtipně přirovnal Slavoj Žizek.

Hlas Ruska: Měla by Evropská unie pokračovat v sankcích vůči Rusku, když se Moskva významnou měrou podílí na stabilizaci situace na východě Ukrajiny?

Ľuboš Blaha: Sankce byly podle mě chybou a doufám, že brzy skončí. Ničemu nepomohly, akorát se Evropa dostala dostala do ekonomické války, kterou se připravíme o strategického partnera a oslabila hospodářský růst, který v Unii zoufale potřebujeme.

Nejčastějším kvazi-argumentem politiků, kteří chtějí sankce, byl bezradný křik: vždyť musíme nějak reagovat! To je prostě iracionální. Například proto, že sankce neměli a nemohli mít žádný reálný vliv na ruské postoje, pokračujeme v nich, aby se neřeklo, že nic neděláme. To není skutečná politika, to je mentální křeč. Vždy jsem vyzýval k realismu a budu to dělat i nadále. Vždy je nutné zvážit následky. Pokud je následkem sankcí vzájemné oslabování bez reálného efektu, tak jsou hloupé. A navíc nehumánní, když zasahují životní úroveň obyčejných lidí. Jednou jsem je přirovnal k neutronové bombě, která neničí muniční sklady ani mosty, ale snaží se vyhladit lidi. Co může být méně humánní? Vždy jsem kritizoval sankce, i v případě Íránu.

V případě Ruska jsou ještě absurdnější, neboť Rusko je příliš silné na to, aby ho sankce dokázaly paralyzovat. Evropa potřebuje realistický přístup, budeme to opakovat donekonečna. Pouštějme se do věcí, které umíme vyřešit a tak, abychom je řešili a ne je ještě více komplikovali.

Spor na Ukrajině se dá vyřešit pouze kompromisem. Tím, že budeme tlačit Rusko do kouta maříme možnou dohodu. Naopak, v Ukrajině může zavládnout klid pouze za předpokladu, že Rusko přestaneme vnímat jako nepřítele a budeme s ním jednat jako s rovnocenným partnerem, ne jako s trestancem.

Pouze vzájemný respekt a snaha si porozumět mohou přinést udržitelný mír.

zdroj

jery

a Minsk2 bol len odložením niečoho, čo príde tak či tak - kvôli Grécku.

Podle mne je to opravdu o špatném příběhu! O správné story, kdy Merkelovou nebudou navrhovat na Nobelovu cenu cenu míru, ale když to hodně přeženu, tak na Nobelovu cenu za ekonomii, respektive za záchranu německé státní pokladny! Story o tom, že Debalcevo bylo cenou, jak dostat Řeky!

https://vlkovobloguje.wordpress.com/2015/02/22/recko-debalcevo-brusel-a-...