Geny, mozek a inteligence: co je nového?

Emil O. W. Kirkegaard

V průběhu druhé poloviny 20. století marxističtí intelektuálové jako Stephen Jay Gould a Richard Lewontin úspěšně stigmatizovali pole výzkumu inteligence, zejména jejich rozdílů mezi jednotlivci i skupinami. Přestože téma zůstává do jisté míry tabuizované, přichází odsud v posledních letech natolik mocný a vytrvalý přísun nových poznatků o genetice a inteligenci, že většina lidí má problém nové poznatky vstřebávat. Ještě mnohem větší dojem tento vývoj nutně dělá, vezmeme-li v potaz zuřící kulturní revoluci na univerzitních kampusech a obrození ideologie nepopsaného listu („blank slate“) kulturními elitami.

 

Nemalý díl zásluh na pokrocích ve studiu inteligence patří desetiletím práce Roberta Plomina a Iana Dearyho. Tato dvojice (oba šéfují prestižním výzkumným laboratoří) se drží v bezpečné vzdálenosti od výzkumu etnických/rasových odlišností a soustředí se výhradně na rozdíly mezi jednotlivci. Povedlo sem jim vytvořit rozsáhlé soubory dat, včetně příbuzných, zejména dvojčat (například TEDS ). Díky tomu mohli přijít s opravdovou smrští zjištění, která dokládají mocné působení genetiky na lidskou psychologii i výsledky v životě – od dosaženého vzdělání až třeba po stabilitu manželství.

Ian Deary s dvojicí kolegů, Simonem R. Coxem a W. Davidem Hillem (všichni působí na University of Edinburgh) nedávno zveřejnili rozsáhlou recenzi v prestižní publikaci Molecular Psychiatry. Prestiž publikace má ovšem jen málo společného s vědeckou důsledností, dobře ovšem ukazuje, jaký sociální status akademici danému tématu přiznávají. Dnes je tak skoro nemožné najít v prestižních materiálech příspěvky popírající vliv genetiky, které v nedávných desetiletích převládaly. V abstraktu příspěvku to autoři říkají naplno:

Individuální rozdíly v lidské inteligenci, stanovené s využitím skóre kognitivních testů, mají dobře replikovanou hierarchickou fenotypickou kovarianční strukturu. Vykazují pozoruhodnou stabilitu v průběhu života a predikují dosažené vzdělání i sociální nebo zdravotní situaci. Právě z tohoto fenotypického základu a významu pro život vychází zájem o environmetální, sociální i genetické etiologie inteligence i o základy rozdílné inteligence ve struktuře a fungování mozku. V této práci shrnujeme a podrobujeme kritice posledních zhruba 10 let molekulárně genetického (DNA) studia inteligence, včetně objevu genetických center spojených s inteligencí, DNA podmíněné dědičnosti a genetické korelace inteligence s jinými vlastnostmi. Předkládáme stručný přehled nových zjištění o zobrazování inteligence (imaging-intelligence) mozku, včetně vztahu celého mozku i šedé a bílé hmoty jednotlivě. Sumarizujeme vztah regionálního zobrazení mozku s inteligencí a přidáváme i interpretaci ve světle teoretických výkladů. Zabýváme se výzkumem spojujícím genetiku se zobrazením mozku při studiu rozdílů v inteligenci. Byly totiž odhaleny nové, byť skromné vztahy ve všech těchto oblastech a mechanistická vysvětlení nepostačují. Pokoušíme se nalézt prostor k růstu, který by přinesl integrovanější vysvětlení „systémové biologie“ některých z těchto rozdílů v inteligenci mezi jednotlivci.

Čtenář lépe obeznámený s vývojem na tomto poli se možná ptá „A co z toho je nové?“ Vlastně ani tolik ne. Mnohá ze zásadních zjištění se od průkopnických počinů Barbary Burksové (a dalších) v behaviorální genetice ve 20. letech minulého století příliš nezměnila. Na tom ale samo o sobě ještě není nic špatného. Solidní věda by měla přinášet zjištění konzistentní i napříč desetiletími. Zároveň se ale objevila celá řada novinek o detailech genetických příčin i neurovědě.

V prvé řadě umožnila spolupráce ve velkém měřítku sdílení datových souborů ke zkoumání genetického základu lidských charakteristik, včetně těch psychologických. Tyto studie se ve vědeckém prostředí označují zkratkou GWAS (Genome-wide association studies, genomové asociační studie). Provádějí se hledáním genetických variací spojených s danou charakteristickou v celém lidském genomu. Počátkem století, zhruba do roku 2012, se zpravidla hledalo jen v oblastech považovaných za důležité, což skončilo jednoznačným neúspěchem.

Stále zřetelněji vysvítá nesmírný rozsah lidského genomu s jeho asi 3,1 miliardami základních párů. Většina z nich se však mezi jednotlivými lidmi liší jen málo nebo vůbec (proto se ostatně říká, že lidé jsou z přinejmenším 99 % geneticky identičtí). Menší podíl genových loků se ovšem mezi jednotlivci a skupinami spojenými původem (etnicity/klustery/rasy, říkejte jim, jak chcete) liší poměrně znatelně. Bylo popsáno několik milionů loků, u nichž bylo v některé populaci zjištěno alespoň 1 % četnosti variace. Právě na ně se zaměřuje většina genomových asociačních studií.

Typická GWAS obnáší genotypizaci značného množství lidí (zpravidla prostřednictvím vzorku slin) a následné změření a záznam jejich vlastností jako výška nebo dosažené vzdělání. Ukázalo se, že ani 10 000 lidí není dostatečně velký vzorek, aby se z něj dalo zjistit něco zajímavého, hlavně kvůli početnosti genetických variant, jež jsou s danou vlastností zpravidla spojeny (říká se tomu polygenicita). Proto badatelé používají výsledky z více datových souborů, které následně průměrují. Výsledkem je metaanalýza souvislosti každé genetické varianty (který se říká anglickou zkratkou SNPs, vyslovuje se jako „snips“) se zkoumanou vlastností. SNP, které vykazují souvislost vysoce převyšující míru nahodilosti, se označují jako genomicky významné zásahy/hity, nebo jen „hity“.

Jakmile jsou rozpoznány, může započít práce na odkrývání, které geny souvisejí s jakými vlastnostmi. Gen může v genomu pokrývat mezi tisícem až třeba i dvěma miliony základních párů. Většina jich ale je kratších, kolem 5 000 základních párů. Jakmile je zjištěna souvislost dané genetické varianty s některou vlastností, dá se pomocí mapy genomu zjistit, které geny jsou poblíž. Nezřídka se stane, že poblíž není žádný gen, nabízí se otázka, proč konkrétní varianta s vlastností souvisí. Snad je to náhoda, projev korelace na dlouhé vzdálenosti s kauzálními variantami nebo odrážejí dosud neobjevenou genetickou funkčnost, z nichž některé byly dosud probádány jen částečně.

Vědci tyto funkce rozklíčují pozorováním toho, kde v těle jsou tyto geny vyjádřeny (tj. kde se tvoří proteiny, za něž odpovídají). U genu vyjádřeného v mozku a na několika dalších místech se tudíž předpokládá, že má i s mozkem související funkce. Možná zodpovídá za stavbu neuronů, jejich opravu nebo odvádění toxinů z mozku. Ne vždy se dá snadno zjistit, co které geny dělají, víme ale přinejmenším to, že daná genetická sekvence aktivně působí v mozku.

Co tyto nové vědecké metody pomohly objevit? Kde jsou genetické varianty zodpovídající za inteligenci? Celkem podle očekávání geny ovlivňují inteligenci působením na stavbu a funkci našich mozků. Jak píší autoři, „genetické varianty spojené s výsledky v testech inteligence se vyskytují ve stejných oblastech jako geny spjaté s neurogenezí, synapsemi a diferenciací neuronů a oligodendrocytů“.

Genetická data se k odhadům dědivosti (míra pozorované variance, za niž zodpovídá genetika), užívají mnoha způsoby. Každá z metod má své limity, všechny se ovšem shodují na vysoké dědivosti inteligence. Odhady vytvářené genetickými analýzami však nedosahují tak vysokých čísel jako ty z rodinných studií, klasicky odhadů dědivosti inteligence na základě studia jednovaječných dvojčat, oddělených při porodu a vyrůstajících zvlášť. Vědci to nazývají tzv. „problémem chybějící dědivosti“.

Ten má celou řadu příčin, jednou z těch očividnějších je skutečnost, že stávající studie neumí zachytit všechny genetické varianty, hlavně ty vzácnější a komplexnější. Je-li inteligence v podstatě o tom vyhnout se mutacím zhoršujícím funkčnost, pak budeme muset zohlednit tyto vzácné varianty, abychom zachytili jejich genetické dopady. Můžeme si však být jistí, že genetický vliv je značný a že desetiletí rodinných studií přinesla správné výsledky.

Můžeme jít ale ještě dál. Nalezením vztahu mezi specifickými genetickými variantami a pozorovanými vlastnostmi dokážeme předpovědět fenotypický status jako výška nebo pravděpodobnost ADHD. Provádí se to v podstatě porovnáním váženého průměru odhadovaných vztahů variant napříč genomem s danou vlastností. Těmto váženým průměrům se říká polygenní skóre. Teoreticky bychom je mohli označit za aproximaci genetického potenciálu dané vlastnosti u jednotlivce. Stávající polygenní skóre nejsou dokonalá, jelikož nezachycují všechny genetické varianty. Přesto už dosahují úrovně užitečné pro badatele a v některých případech nacházejí klinické uplatnění také v medicíně.

Síla těchto polygenních skóre je funkcí celé řady faktorů, mj. komplexity genetické architektury (čím jednodušší je, tím snáze ji lze pochopit), složitosti s kvantifikací dané vlastnosti (čím větší chyba měření, tím hůře), počtu dostupných lidí i genotypů, kvality genotypování nebo algoritmů užitých pro zpracování dat. Ve všech těchto oblastech zaznamenáváme pokrok, v některých i poměrně překotný.

V poslední době přišli vědci ne s jednou, ale hned trojicí genomových asociačních studií: jedna pracovala s daty skoro čtvrt milionu lidí (Hill), další (Davies et al.) skoro 300 000 a třetí s asi 270 000 účastníky (Savage et al.). Všechny zjistily dlouhý seznam variant souvisejících s inteligencí a navzájem potvrdily svá zjištění (replikace je známkou kvalitně prováděného výzkumu). Proběhla také GWAS zaměřená na dosažené vzdělání s více než milionem subjektů.

Jak kvalitní jsou tyto predikce? V současnosti vykazuje změřená inteligence korelaci s genetickým skóre asi 0.3 (tedy asi 10 % variace). To je více než korelace mezi příjmem rodiny a výsledky testů inteligence dětí, takže přes klinickou nepoužitelnost bychom nad tím neměli ohrnovat nos. Naneštěstí studie zaměřující se na sourozence dospěly k závěru, že asi polovinu této platnosti hatí rodinné faktory, protože mezi sourozenci nefunguje. Proto je nejspíš třeba větších GWAS vzorků, ideálně i od sourozenců a dalších rodinných příslušníků, aby se tento faktor dal korigovat.

Genetické testy tak zatím nedokáží plně nahradit testy klasickou metodou tužka a papír, ale s vylepšováním polygenních skóre testování nevyhnutelně časem nahradí. V budoucnosti budou data o genomu dostupná už po narození, takže člověk bude jednoduše moci poskytnout souhlas s jejich využitím pro prediktivní účely.

Jiný soubor zjištění z genetických studií je možnost výpočtu genetické korelace vlastností. V zásadě se jedná o genetický přesah vlastností v důsledku genetických variant ovlivňujících více vlastností (pleiotropie), případně těch, které jsou v genomu blízko sebe, a tak se často objevují pohromadě. I tady výzkumníci zjistili, že genetický přesah kopíruje v reálném světě pozorované souvislosti. Tak například negativní korelace mezi inteligencí a ADHD není jen výlučně důsledkem socializace, má také své společné genetické příčiny. Podobně badatelé odhalili pevnější fyzické zdraví u chytřejších lidí – i tento vztah má z nemalé části příčiny v genetickém přesahu.

K totožným závěrům dospěly také tradiční rodinné studie. Jedna z nich dokonce zjistila, že toto překrývání se fenotypických a genetických spojení je platné obecně, tzv. Cheverudova hypotéza. Kdykoliv se tak doslechnete o vztahu řekněme homosexuality s duševní nemocí, právem můžete předpokládat částečný genetický základ (tento konkrétní příklad potvrdila nedávná genomická studie, tab. 4). Sekce C v přiložené tabulce ukazuje vztah různých vlastností s inteligencí.

 

Tato zjištění se týkají vztahů vlastností u jednotlivců, ne průměrů etnických skupin, pokud bychom měli ale přiměřeně dedukovat, dospějeme mj. k závěru, že skupinové – nebo rasové – fenotypické odlišnosti odrážejí odlišnosti genetické. Stejně jako Arthur Jensen to můžeme označit za výchozí hypotézu.

Jaké jsou nové poznatky o vývoji mozku? Řada studií z poslední doby ukazuje, že s velikostí mozku vzrůstá i úspěšnost. Autoři to shrnují následovně:

Metaanalýza dat více než 148 studií s více než 8 000 účastníky odhadla vztah na  r = 0.24. Opětovná analýza těchto dat, kdy se brali v potaz pouze zdraví dospělí, dospěla k r = 0.31; toto číslo se navýšilo na r = 0.39, když byly použity jen studie s podle vědců kvalitnějšími metodami měření inteligence. V jednom vzorku UK Biobank 18 426 lidí středního a vyššího věku (44-81 let) byl vztah mezi inteligencí a celkovou velikostí mozku odhadnut na r = 0.276 (95% CI = 0.252, 0.300). To je zhruba napůl cesty mezi dvěma předchozími odhady a navíc není tento údaj zatížen různorodostí jednotlivých „kohort“, jež může ovlivňovat výsledky metaanalýz.

Navzdory barikádám lhaní a mlžení se hlavní vědecký proud stále více přiklání na stranu zastánců role dědičnosti a mnoha jejich hlavním tezím. Podobně jako u polygenního skóre je ale korelace velikosti mozku a inteligence .3 pravděpodobně maximem. Zbytek Dearyho studie se věnuje vztahu mnoha dalších prvků mozku s inteligencí.

Mozek je vůbec nejsložitější lidský orgán, nepřekvapí tak, jak složité je popsat jeho fungování. Přesto dochází k pokroku podobně jako u genomových asociačních studií, tj. díky kvalitnějším datům. Každoročně jsou k dispozici rozsáhlejší datové soubory, což umožnuje rychlý pokrok.

Jeden výzkumný tým se tak může zabývat komplexitou objemu struktur mozku, další vztahy mezi nimi a jiný zase pozorovat známky jeho poškození. Každý u nich nám může poskytnout kousek skládačky, jejichž složením bychom měli nakonec dokázat předpovědět lidskou inteligenci z dat o mozku lépe než z vyplněného IQ testu.

O jedné takovéto studii, jež kombinuje metody výše nastíněným způsobem, autoři píší: „Studie zahrnující kortikální charakteristiky mozku (obsah, plocha, hustota), celkový objem subkortikálních struktur i měření mikro a makrostruktury bílé hmoty zjistila, že společně zodpovídají za 18 % variance v obecné inteligenci třiasedmdesátníků.“ U mladších lidí bylo toto číslo nižší, snad protože u lidí, kteří ještě nestihli nasbírat defekty spojené s věkem, není v tomto směru tolik co měřit.

Autoři uzavírají svou recenzi pohledem na studie, které spojují trojici témat: geny, mozek a inteligenci. Tyto studie dospěly k očekávaným výsledkům, tedy že genetické varianty zodpovědné za strukturu mozku odpovídají do jisté míry také za inteligenci. Podporuje to biologické vysvětlení vztahu. Předpovědi inteligence z polygenních skóre dokáží předpovědět také rozdíly ve velikosti mozku a podle všeho tento vztah i zprostředkovávají, přesně jak bychom očekávali. V konečném účtování tak vysoká inteligence znamená mít genetické varianty zodpovídající za proteiny, které vytvářejí lépe fungující mozek – to a trochu štěstí. Čím rychleji tyto genetické varianty najdeme, tím dříve budeme moci zabránit genetickému úpadku lidstva a započít s jeho genetickým zlepšováním.

 

Úvaha Emila O. W. Kirkegaarda Genes, Brains, and Intelligence: What’s New? vyšla na stránkách American Renaissance 2. března 2021.

 

 

 

 
0
Roland Edvardsen

Poznanie v tomto smere napreduje. Ale reagovať adekvátne na tieto zistenia spoločnosť dnes nie je schopná. A to platí jak pre biblických fundamentalistov (zgrupujúcich sa aj v tzv. alternatívnych médiách, aj pre kotlebovcov a iné konzervatívne skupiny), tak i pre "akože" moderných a progresívnych ľavičiarov/liberálov. Všetci sú proti genetickým úpravám pre vyššie IQ alebo aj iné psychologické vlastnosti, všetci vedú ľudstvo k dysgenike, k úpadku. Oni nechápu, že čas beží a také niečo bude jednoducho nevyhnutné, ak sa nechceme ocitnúť v strašidelnej dystopii.

Na obrázku môžete vidieť vývoj matematických schopností francúzskych šiestakov. To čo je desivejšie ako celkové hlúpnutie je zmiznutie tej malej hrčky, ktorú vidíte na prvom obrázku. To znamená, že nielen populácia priemerne hlúpne, ale špeciál lobotomizuje svojich géniov. 

Norman

To zmiznutie kopčeka je naozaj hrozivé.
Ale to asi nebude skupinka len takých "géniov", ale nejaký zvyšok genetickej skupiny, ktorá ktovie po akých rokoch zaniká. Konieckoncov sú to možno pôvodní "frankovia".
Pretože je reálne predpokladať, v súlade s najracionálnejšou genetikou, že sa samotné dedičné vlastnosti v žiadnom prípade tak rýchle fluktuačne nemenia. Čo sa mení, je vymieranie tých alebo oných etník. Čiže pôvodne malo franské etnikum výkon, ktorý majú v tomto grafe na úrovni 350, dnes je už priemer 150 a pôvodné etnikum odumrelo.
Už teraz je ľudstvo v porovnaní s minulými storočiami, a zrejme aj s antikou, výrazne zdegenerované. O tom som čoraz viac presvedčený. A myslím tým teraz biele ľudstvo - o afroidoch je škoda slov, a u iných je to prinajlepšom rovnako zlé.

Takže je to konflikt kopčeka s hromadou - ale predpoklad je, že tá veľká hromada imploduje po zrútení sa jej "civilizácie". Treba len dovtedy udržiavať ten menší poklad a po tom veľkom tresku pozametať.

Alebo sa to nepodarí a možno má každá planéta v závislosti na sume svojich zdrojov úmernú hranicu inteligencie, za ktorú sa nedostane. Proste vývoj niečo spotrebuje a daný druh sa vyvíja, kým je z čoho - a potom daný druh odumrie.

kali

Neni sú to len matematické schopnosti. Všeobecná inteligencia, fakto g jednoducho v populácii klesá od začiatku 20 storočia. Velmi dobre túto tézu rozpracoval Edward Dutton v knihe S rozumom v koncoch https://deliandiver.org/2020/05/s-rozumem-v-koncich-vzestup-pad-zapadu-r.... Aj keď osobne si myslím, že ten pokles začal až v druhej polovic 20 storočia, je pravda, že základy pre dnešnú technickú dobu boli položené na prelome 19 a 20 storočia. Od vtedy sa v podstate všetko len inovuje. Nehovoriac aj o kultúrnom pokroku ktorý do veľkej miery koreluje s inteligenciou, tam ten regres je ešte výraznejší. Knihu určite odporúčam, tak isto tam vyvracajú aj Flynnov efekt, ktorým kde jaký apologet súčasnej modernej doby obhajuje dnešný stav civilizácie ako vrchol ľudstva.

Roland Edvardsen

Flynnov efekt určite fungoval v 20. storočí na Západe (a pomohol maskovať či tlmiť pokles faktoru g - treba mať na pamäti, že tento efekt sa týka len 3 zložiek inteligencie: klasifikovania, abstraktného myslenia a hypotetického myslenia, ktoré sú nezávislé od faktoru g. V týchto oblastiach sme prekonali predkov). Ale už sa na Západe zastavil, aby sme to upresnili (ale v iných oblastiach sveta, napr. India, Afrika, ho možno ešte plne nevyužili: https://www.unz.com/akarlin/the-flynn-effect-to-2100/). Sám Flynn už neskoršie niektoré svoje pozície upravil a priklonil sa viac k hereditizmu a hovoril aj o hrozbe poklesu IQ.

Norman

IQ testy sú založené na univerzálnych podmienkach, ale predsa sú podmienky, ktoré výsledky zlepšujú.
Druhý, a možno závažnejší dôvod "flynovho efektu" je, že IQ testy (či iné druhy testov) sa postupne v 20 storočí robili na širšej škále ľudí a preto sa zvýšila pravdepodobnosť, že zachytia aj naozaj talentovaných z biednych vrstiev spoločnosti, ktoré dovtedy merané neboli. Preto IQ schopnosti "meranej množiny"(to je pointa) v 20, storočí rástli. Nie všetkých, len sa rozširovala meraná množina. Možno to povedať aj tak, že sa v modernejších časoch viac meria IQ u ľudí s ambíciami a schopnosťami, kým kedysi IQ testy slúžili skôr na vyradenie naozaj neschopných (z armády a podobne).

Hovorím, bolo by nevedecké predpokladať, že ľudstvo nejako mutuje k vyššiemu IQ - jediné, k čomu v takýchto časových rozsahoch desaťročí či pár storočí dochádza, je selekcia a množenie. Teda ak nie sú v hre ešte nejaké iné neznáme faktory.
Podobne aj degenerácia nemôže byť sama o sebe mutačne rýchla. Tu ale môžu pomáhať externé faktory - zhoršenie zdravia, drogy a podobne.

Na zamyslenie je otázka, či vlastne k pozitívnej evolúcii "inteligencie" vôbec dochádza, alebo naopak všetko, čo poznáme, je len degenerácia. To je základná otázka, na ktorú, aj keď si to nepriznávame, nepoznáme odpoveď. Je možné, že celková "inteligencia" bola na Zem prídená z vonku, a tu sa už nevyvíja (to nie sú žiadne ľahké ufo teórie, skôr teórie panspermie a podobne, ako som to tu už viackrát ale len občas spomínal).

Na druhej strane považujem za isté, že práve evolúcia môže akcelerovať samoevolúciou inteligentného etnika. Jestvuje hranica inteligencie, za ktorou sa už inteligentný druh nezaoberá len "prežitím", ani primitívnym zvieracím "pursuit of happiness", ako to majú amíci rovno v ústave, ale začne sa zaoberať zvýšením svojej mentálnej mohutnosti.
Časť ľudstva to už vlastne robí, nič iné aj tak nemá význam.

Žiaľ, aj na tej správnej ceste jestvuje očividne aj veľa neúspechov, ktoré navyše zostávajú strašiť a škodiť ako jedovaté chiméry.

Ema

... mne nie je úplne jasné, čo zahŕňa pojem intelekt. Matematické schopnosti, ako píše Roland? V tom excelujú Číňania, ale na základe vlastných skúseností - sú to vo všeobecnosti nervné bytosti so sklonom k beštialite.

Napíšem to tak sedlácky, ale po dlhom uvažovaní som dospela k záveru, že výraznú genetickú naviazanosť má súcit, ktorý je pre mňa na hodnotovej škále dôležitejší ako schopnosť urobiť na univerzite skúšku z vyššej matematiky. Súcit - stabilný, celoživotný, od detstva po smrť, nie nejaké hysterické poryvy ako v telenovele - je preukázateľne príznačný pre populácie, ktoré si uchovali pôvodné neandertálske gény, teda hlavne pre časť Európanov. Na súcite je vybudovaný celý etický systém.
Zneužitie súcitu, typického pre Nemcov, sme videli a vidíme pri vítaní hnedoidnej invázie. To, že Nemci sú súcitný národ, je fakt, ktorý ale posúva do iného svetla celú holokauzu, tak sa mu nikto nevenuje. Nemci prehrali vojnu, pretože nedokázali byť beštie ako Angličania, Američania a ich chaldejská výstuž, to je proste historický fakt. Za všetko hovorí bombardovanie nemeckých miest s vyvrcholením v Drážďanoch plných civilov - utečencov.

Vlastne, aj pojem súcit je blbý, v slovenčine nekóduje to, čo by mal. Nemám na to výraz, len po skúsenostiach z mnohých krajín a mnohých kultúr viem, že existuje niečo neuchopiteľne inteligentné a je to fenomén Európy. Preto by bola škoda zmeniť to tu na genetickú žumpu, v ktorej sa rozplynie posledný zvyšok neanderthalu.

kali

„Napíšem to tak sedlácky, ale po dlhom uvažovaní som dospela k záveru, že výraznú genetickú naviazanosť má súcit, ktorý je pre mňa na hodnotovej škále dôležitejší ako schopnosť urobiť na univerzite skúšku z vyššej matematiky.“ Samozrejme v tomto máš istotne pravdu, ale aj súcit do istej miery koreluje s inteligenciou. Som si istý, že Roland o tom má článok na svojom blogu, alebo možno nejaký preklad ešte kedysi dávno na prope, on bude asi lepšie vedieť.

Roland Edvardsen

Neviem ktorý text z Propu by si mohol myslieť. Zaujímavý bol tento, ktorý sa opieral o výskum Japonca Kanazawu a hovorí o niektorých koreláciách s inteligenciou: https://www.protiprudu.org/povod-ideologii-a-ich-nositelia/
Konkrétne o korelácií so súcitom text nemám. Ale ono vyššia inteligencia napr. koreluje s vyššou etickosťou, s dodržiavaním pravidiel morálky, atď. Celkovo inteligentnejší ľudia si môžu skôr dovoliť nepodvádzať, nepáchať zločiny.

Norman

Niečo o tom, prečo pojem "inteligencia" odstrašuje, sme napísali aj tu
http://www.nadhlad.com/content/eugenika-preco-pojem-inteligencia-nie-je-...

Mimochodom, pozrel som na Prop a tam je síce mŕtvo, ale Sitra Ahra tam dal nejaké príspevky (a myslím, že je to naozaj on). To človeka poteší, že stará vojna nevyhynula. (už som aj ja sentimentálny, hrôza :).

Norman

Súcit je tiež schopnosť vedomia uvedomiť si identitu s iným vedomím. Je to schopnosť, teda na to, aby ju bytosť mala, musí mať určitú mentálnu mohutnosť. Súčasné ľudstvo sa pohybuje práve na hraniciach - niektoré etniká súcit majú, iné nie.
V článku je spomínana korelácia medzi "inteligenciou" a inými vlastnosťami. To je dôležité si uvedomiť, ž enaozaj nejde o nejaké schopnosti rátať nejakého astenického pavúka, ale o celkový potenciál. Merané klasické IQ je zrejme závislé najmä na rýchlosti nervových spojov, prípadne na inej mikrotechnike v bunkách. A matematické testy, ktoré robia deti, nie sú ani tak o nejakom rátani, ale o predstavivosti, o namodelovaní príkladu iným spôsobom, takže výsledok vypadne sám ako na dlani. Tak ostatne fungujú aj tí ľudia, čo majú nejaké naozaj špecificky výkonné vlastnosti - ani nevedia, ako to robia.

Súcit je podmienený poklesom konzumnej horúčky, akú práve majú primitívne mozgy. Len slobodná mysel sa dokáže vžiť do druhej. Preto je základom hlbokých tradícií, dochovaných a pestovaných na Východe, práve tzv. "oslobodenie". Na oslobodenie treba určitú mohutnosť, teda najmä na samostatné nájdenie cesty k nemu. Ale ak niekto poradí, je to vlastne ľahké.

Dusanbe

bude podľa mňa najmä o množstve a spôsobe synaptických prepojení medzi neurónmi.

Norman

štruktúra neuronóv a tak, o tom sa hovorí - ale to sa ťažko meria, posudzuje. Naopak, neurónová rýchlosť prenosu signálov (tak som sa kedysi dočítal) sa dá potencionálne zmerať a ak by tam bola dostatočná závislosť s "inteligenciou", tak by to bolo objektívnejšie, ako testy. Podľa toho by inteligentní ľudia mali dobré reflexy :) preto sa im aj hovorí "bystrí". Ono aj testy sú založené na čase, posudzujú ani nie tak to, či dané úlohy testovaný zvládne, ale koľko v danom čase.

Pripomínam, že toto je naozaj jedna forma mentálnych schopností, a jeden model. Myslenie funguje možno na celkom iných princípoch, ako dnes nahrubo vieme, takže to môže byť celé dosť inak.

Dusanbe

je rýchlosť asociácie a tiež nájdenia na prvý pohľad neviditeľných súvislostí či analógií.

Ani informácie nie sú uložené v mozgu lineárne, ani činnosť mozgu nemá nič spoločné s klasickými počítačmi. Rýchlosť zbernice, nie je kľúčová, najmä ak nič také ako zbernica neexistuje.
Vždy sa zapájajú a navzájom interagujú rozličné časti a oblasti mozgu, kvalita a kvantita prepojení je preto kľúčová.
Je to taký koncert. Prepojenia sa vytvárajú, zosilňujú či chradnú najmä na základe vonkajších podnetov, aj keď tu má určite veľký vplyv dedičná dispozícia a tiež individuálnosť reakcie na rovnaké podnety.

Ale aby som len neprotirečil - ak sú poškodené "káble" - napr. je zlá izolácia - vzruchy sa nemôžu šíriť dostatočne rýchlo a ďaleko, tak to má pravdaže veľmi negatívny dopad na činnosť CNS - niektoré neurodegeneratívne choroby.
A ak je kábel rýchlejší - môže to celé prebehnúť rýchlejšie a v niektorých prípadoch
to má zaujímavé dôsledky - napr. kanadský hokejista Mário Lumieux /neviem či som napísal meno správne/ mal namerané výrazne kratšie reakčné časy ako väčšina populácie, takže sa dokázal zorientovať a reagovať veľmi rýchlo - ako keby pre neho reálny čas bežal pomalšie.
Len neviem, či mu namerali aj rýchlešie šírenie nervových vzruchov, možno áno, :-)
A tiež neviem, či by mu táto vlastnosť pomohla, keby sa namiesto hokeja dal napr. na vedeckú dráhu.

K téme - na podobné úlohy ako plní mozog sa skúšajú napr. počítačové neurónové siete.
Ak je sieť jednoduchšia, vieme presne namodelovať čo sa v nej deje.
Ale taká sieť je slabá - nezvláda zložitejšie úlohy.
Keď ale spravíme rozsiahlu sieť s množstvom prepojení - už veľmi nevieme, čo presne sa v nej deje - ale sieť dokáže po naučení zvládnuť oveľa zložitejšie problémy.

Norman

Ale vždy je niekde nejaká zbernica, iba ak by boli milóny zberníc. Rýchlosť je pre bežné rozdiely medzi ľuďmi v našich pomeroch možno dostatočný faktor.
O rýchlosti vnímania som tu dal kedysi takú úvahu
http://www.nadhlad.com/content/rychlost
o poviedke, ktorá v určitej sci-fi alegórii odráža rozdiely vo vnímaní (rýchlosti) reality.
Ale to asi nebude spôsob, ako rýchli hokejisti či či bystrí ľudia vnímajú realitu - pretože podstata sa deje v podvedomí, v nevedomí - a na povrch vychádzajú iba výsledky. Ako keď brankár chytí puk a ani si neuvedomí, že to robí - tak určití ľudia riešia problémy - podvedome. Vlastne - pravdepodobne všetky problémy sa riešia podvedome a to, čo vidíme na povrchu je len taká nepodstatná aktivita vedomia (ktoré hrá nejaké hry až kým nepríde dozretý výsledok z podvedomia). A potom sa vedomie pokúša nájsť "dôkaz" výsledku, alebo čo je ešte smiešnejšie, pokúša sa polepiť spôsob, ako k nemu došlo. Ba vedomie sa o tom snaží presvedčiť aj samé seba, že na to prišlo samé a že žiadne podvedomie nie je podstatné, ak vôbec jestvuje :)
Je to veru na smiech. Mentalita homo sapiens je mizerný nepodarok :).

horyslav

moja vsuvka pre dedičnosť a rasa. myslím, že tento vzťah má evolučné opodstatnenie. Bolo publikovaných mnoho článkov, kde sa skúmal možný pôvod geniality, alebo nejakej výnimočnej dannosti. pred tým posmrtne skúmaním štruktúry mozgu, v dnešných časoch aj napr. magnetickou rezonanciou. išlo hlavne o hudobníkov, matematikou, ai. a skoro vždy sa našli oblasti v štruktúre mozgu, ktoré boli oproti normálu zväčšené, alebo prekrvenejšie, to znamená, počas života aktívnejšie. u hudobníkov či matematikov je to oblasť temenného laloku, ktorý zaznamenáva matematické problémy a hudbu. podobné zistenia sú publikované aj u autistov.
aj keď tu ide o individuálne dannosti, ale je to názorný príklad vplyvu zmeny štruktúr zodpovedjúcich za konkrétnu dannosť. a nemusí ísť len o zváčšenie, stačí vyššia hustota neurónov či synapsií. v prípade dedičnosti to platí obdobne. tlak prostredia, vonkajších vnemov, podnecuje vyššiu aktivitu niektorých štruktúr, a keďže sa to stáva životne dôležitým faktorom konkurenčného boja či prežitia, selektívne sa to prenáša na pokolenie a pokoleniami sa to transformuje do genetickej výbavy nejakej skipiny... to je dôvod rozdielnosti rás. podmienky euroázie sú a boli určite iné ako afriky, polynézie... teda aj boj o prežitie bol iný... súvisí to aj s kongnitívnym vývinom...

Ema

žiadnou výhodou - a už vôbec nie pri prežití. Podľa mňa veľa géniov zhynulo v útlom veku na záškrt alebo zle upevnenú hojdačku.

Pri jednotlivcoch sa nič až tak dôležité nezistí. Výpovedné sú až takpovediac big data.

Norman

prečo by práve talenty mali mať viac záškrt či padať z hojdačky?

Ema

Tak ako ostatní, beztalentoví.
By som skromne len toľko, že genialita evolučnú výhodu nepredstavuje. Preto toľko životopisov géniov končí vetou: zomrel osamelý a v chudobe.

Norman

že to nepredstavuje evolučnú výhodu. Za prvé o genialite platí to, čo povedal Clarke: "Ak je technika na výške, tak sa nedá rozoznať od mágie". Podobne to platí o tomto - nedá sa rozlíšiť, ba nedá sa ani vidieť.

Čo sa týka smrti - nuž, takmer všetci ľudia zomierajú osamelí a v chudobe. V ten moment je každý sám a nič z vecí tohto sveta mu už nepatrí :)

Pravda, je otázne, či je "evolučná výhoda" to isté, ako "úspech všeobecne" - čo zrejme nie je to isté. S "úspechom" je to ináč. Chcel som niečo konkrétne nájsť k tejto téme, a našiel som toto:

Statistically, the higher the IQ, the more successful people are, but only up to an IQ of about 133. Statistically, the higher the IQ is above 133, the lower the success is.

The probability of entering and remaining in an intellectually elite profession such as Physician, Judge, Professor, Scientist, Corporate Executive, etc. increases with IQ to about 133. It then falls about 1/3 by 140. By 150 IQ the probability has fallen by 97%! In other words, a significant percentage of people with IQs over 140 are being systematically and, most likely inappropriately, excluded from the population that addresses the biggest problems of our time or who are responsible for assuring the efficient operation of social, scientific, political and economic institutions. This benefits neither the excluded group nor society in general. For society, it is a horrendous waste of a very valuable resource. For the high IQ person it is a personal tragedy, commonly resulting in unrealized social, educational and productive potential.

prevzaté z Quora
https://www.quora.com/People-with-unusually-high-IQs-why-are-you-still-u...

Asi by sme mali preorientovať portál na psychologickú poradňu pre evolučne pokročilých jedincov - immerhin je ich v slovnskej populácii zdá sa viac, ako jednicov ochotných a schopných bojovať za pozitívne veci verejné. Stúpne nám čítanosť, ak sa namiesto politiky budeme venovať psychologickým radám pre géniov.
Teda robíme to vlastne celý čas, ale vyjadrili by sme to explicitne :-)

Ema

Pretože takto nejako vyzerá evolučná výhoda: "In other words, a significant percentage of people with IQs over 140 are being systematically and, most likely inappropriately, excluded from the population that addresses the biggest problems of our time or who are responsible for assuring the efficient operation of social, scientific, political and economic institutions."
Tu je každá rada fakt drahá :)

Dusanbe

ma napadá práve tento vtip:
"Víš Ládiku, tvůj tatínek je velice inteligentní, ale jinak je to úplnej debil !"

Norman

že nie je jasné, KAM smeruje evolúcia.
A preto nemožno povedať, že posudky z bežného uhla pohľadu, zachycujú naozaj evolučný význam - zachycujú len "úspech". Rozdiel medzi "evolúciou" a "úspechom", medzi objektívnou dlhodobou evolúciou a krátkodobým lokálnym úspechom.

Okrem toho, problémy v spoločnosti by sa nemali popisovať ako "nevýhoda" bystrých ľudí, ale proste ako danosť prostredia, teda viac problém spoločnosti - tá stráca. Samozrejme, už samotná zriedkavosť výskytu je fakticky určitá nevýhoda. Ale moja myšlienka je tá, že väčšina týchto problémov je vlastne subjektívna, len pri pohľade z väčšinovej spoločnosti a vtedy, keď samotné tieto subjekty posudzujú sami seba podľa hodnôt väčšinovej spoločnosti - s ktorou ab definitio nemôžu mať identické hodnoty, predstavy.

Ema

To som len tak, aby reč nestála. V rámci voľnej zábavy o genialite v časoch idiokracie.

Norman

Stručne zhrnuté do jednej vety:
sú trestaní NIE za to, že sú geniálni, ale za to, že sú extrémisti (prílišná odchýlka od priemeru).

Nuž, a téma to bude stále dôležitejšia, lebo veru postupom idiokracie sa do týchto problémov bude dostávať čoraz väčšie množstvo populácie.
A povedzme to na rovinu, už teraz je to vlastne problém zdravej bielej populácie voči zvyšku sveta, zvlášť tej južnej časti.
Biela populácia je už teraz minorita, ktorej hrozí zničenie. Je jej povinnosťou voči univerzu sa tomu brániť.

horyslav

môj koment nebol ani tak o genialite, ako o fyziologickej podstate geniality, ale to platí i pri poškodeniach mozgu, napr. úrazom alebo genetickou poruchou. môj koment smeroval k tvrdeniu, že rôzne ľudské rasy sa formovali pod vplyvom rozdielnych životných podmienok, a že ten tlak prostredia sa pretransformoval do ich genetiky, aj v prípade kongnitivity. určite lovec, alebo skupina lovcov, v zasneženej Európe musela vynaložiť viacej taktického umu pri love než skupina lovcov na savane, pre ktorú bol dôležitejší beh. samozrejme nehovorím, že u nich absendovala taktika, ale u európana to bolo o čosi zložitejšie...

Norman

Áno, Horyslav, vitaj v klube, to je základný opis, ako prebiehal vývoj rôznorodého ľudstva. Tak to bolo. Pozri si tu aj iné články, ktoré sa venujú tejto téme a ďalším detailom okolo toho.

horyslav

ďakujem, veď preto tento portál patrí medzi moje najnavštevovanejšie, a to pomerne dlhú dobu. jeho články mám poprečitované a sú blízke k mojim postojom. preto ma trošku mrzí, že takýchto tém je v poslednej dobe pomenej, že prevládli témy o aktuálnych politických "osobnostiach" a ich snahách o budovanie svetlejších zajtrajškov... aj u kovid téme by som bral radšej iný uhol pohľadu, skôr univerzitný. chodí sem dosť rozumných a sčítaných ľudí, s ktorými by téma získala patričný nadhľad. pravdaže, čítal som Tvoje vysvetlenie, prečo aj takéto témy. a súhlasím.

Norman

Hej, aktuálna politická situácia sú len ako náhrada, je to výraz uvoľnenia, určitého odpočinku.
Ale zas ani s akademičnosťou to netreba preháňať, lebo nejaké dlhé veci, ani prevzaté, ľudia nečítajú.

Čo sa týka covidu, k tomu ešte pre všetkých - tam sa dá písať do tej miery, do akej to bol a je problém spoločenský, aj epidemiologický. Ale na posudzovanie vakcín či perspektívy mutácií nie sme experti a ani nemáme prístup k overeným informáciám. Covid bol zaujímavý ako spoločesnký experiment, ako nápor na spoločnosť - a podľa mňa jednoducho sklamala, a to nielen tá slovenská. V tomto zastávam klasický postoj brániaci hodnoty čistoty a štruktúry a disciplýny - anarchistické tendencie ma ani len nezaujímajú. Nie je treba za každú cenu vidieť všade spiklenie či totalitu. Netreba stále protestovať a vyplakávať - aby som parafrázoval Pattona - netreba bojovať, treba vyhrať.

Ale genetika je vec jasnejšia, tomu sa budeme venovať, inšaláh .) Takisto islamskej lúze, a chaldeike a posadnutosti materializmom - už je to ľudstvo fakt zblbnuté.

Ema

je celkom dobrá kniha vtáčkara z Gibraltaru Cliveho Finlaysona spred dvoch rokov The smart Neanderthal: bird catching, cave art and the cognitive revolution.

nové