Ve starověku v starověkých despociích si mimo samotného vladaře nikdo jiný nebyl nikdy jist svým životem, svobodou a ani majetkem, zejména ale tedy životem a majetkem neboť fenomén vězenství v nějaké masovější podobě je až fenoménem novověku, zatímco v starších dobách lidstva byl nejčastějším trestem trest smrti. A to, že si v starověké despocii nikdo nikdy nebyl jist svým životem, svobodou a ani majetkem je myšleno úplně doslova, neboť bylo úplně jedno o koho šlo, zda-li se jednalo o nějaké lumpy či nedbalé poddané, anebo třebas i svědomitě pedantní poddané, kteří s maximální pečlivostí a pedantností vždy důsledně zachovávali úplně všechny vladařovi příkazy a zákazy, kteří nikdy nepřestoupili žádný vladařům příkaz, nebo zákaz, kteří nikdy neudělali nic takového, co vladař činiti zakázal, a současně i vždy udělali všechno to, co vladař dělati přikázal. Přesto však ale ani tito maximálně svědomití lidé důsledně plníce všechny vladařovi příkazy a nikdy nepřekročivší žádný vladařům zákaz navzdory všemu tomu nebyli si nikdy jisti svým životem, svobodou a ani majetkem, a přitom bylo úplně lhostejně zda-li se jednalo o ty nejposlednější poddané anebo třebas i o samotného prvního ministra (premiéra), který byl hned po samotném vladařovi druhým nejvyšším potentátem státu. Jeden den mohl vladař třebas na počest svého prvního ministra konat velkolepou slavnostní večeři a hned na druhý den ho poslat třebas i na popraviště. A tento nešťastný bývalý první ministr jelikož byl včera tak velkolepě oslavován, dnes když ho vladařovi vojáci vedli na popraviště tak možná i zoufale křičel "Proč? Proč? Proč? Proč?" nechápajíce, proč jen vladař takhle nečekaně ze dne na den z ničeho nic jako blesk z jasného nebe najednou nepochopitelně proč otočil takhle o stoosumdesát stupňů, že včera byl s ním ještě absolutně úplně spokojen a na jeho počest dokonce i konal onu slavnostní velkolepou královskou večeři a dnes jej překvapivě posílá na popraviště.

Filozofové a právníci v Římské říši když se nad těmito problémy zamýšleli, tak se všeobecně shodli v tom, že tohle je neúnosné a hledali cesty a způsoby co s tím dělat. Ovšemže ideály demokracie a lidských práv pocházejí až z doby pozdního novověku. A dokonce i ucelené učení státovědy definující existenci státu na bázi jakési nepsané tzv. "společenské smlouvy" mezi vladařem a jeho poddanými rovněž bylo ustáleno až někdy na přelomu středověku a novověku. Přesto však již římskoprávní myslitelé definovali dvě základní zásady římského práva, a to jednak zásadu "Nullum crimen sine lege", znamenající v překladu "Žádný zločin bez zákona", jednak zásadu "Nulla poena sine lege", znamenající zas v překladu "Žádný trest bez zákona".

Co v praxi podle představ římských právníků a filozofů měli znamenat tyto dvě zásady "Nullum crimen sine lege" a "Nulla poena sine lege"? V té době ještě se sice ještě nejednalo o žádnou demokracii a ani žádná lidská práva, přesto však ale praktická realizace těchto dvou základních zásad římského práva znamená obrovský posun na cestě k právnímu státu. Vysvětleno doslova "po lopatě" v praxi aplikace těchto římskoprávních zásad "Nullum crimen sine lege" a "Nulla poena sine lege" v praxi znamená jakousi prvotní jakoby nepsanou "společenskou smlouvu" mezi vladařem a poddanými spočívající v tom, že vladař coby absolutní pán nad životem a smrtí všeho živého ve své říši má sice i nadále svrchované a ničím neomezené právo despota jednostranně nadiktovat všem lidem svá pravidla, své zákony, všechno to co lidé jsou povinni dělat, jakož i všechno to, co lidé dělat nesmí, současně však ale se vladař jakoby před Bohem či před Bohy jakoby zavazuje, že nikdy nijak neublíží takovému poddanému, který vždy dělal všechno to co vladař dělati přikázal a současně nikdy nepřekročil žádný vladařům zákaz. A také i vladař jako absolutní monarcha sice má svrchované právo své zákony aniž by se kohokoliv ptal na jeho souhlas svévolně jednostranně měnit, neměl by však sám své vlastní zákony svévolně porušovat.

Viděno očima nejen starších dob, ale i té nejmodernější doby minulého dvacátého a současného jednadvacátého století - římskoprávní zásady "Nullum crimen sine lege" a "Nulla poena sine lege" respektovali a respektují nejen úplně všechny režimy demokratické, ale římskoprávní zásady "Nullum crimen sine lege" a "Nulla poena sine lege" respektovala a respektuje dokonce i většina totalitních diktatur. Vladař, a je lhostejné zda-li ním je monokratický diktátor anebo nějaký několikačlenný více či méně početný kolegiátní orgán státu, totiž v totalitním státě může despoticky lidem jednostranně nadiktovat třebas i velmi tvrdě nespravedlivé totalitní zákony, které svou totalitní despotickou povahou daných nadiktovaných příkazů a zákazů třebas i velmi citelně omezují svobodu lidí, přesto však v civilizovaných totalitních režimech respektujících když už nic jiného tak alespoň tyto dvě římskoprávní zásady "Nullum crimen sine lege" a "Nulla poena sine lege", je poddaným garantována alespoň ta jejich elementární právní jistota, že třebaže jsou tyto jednostranně nadiktované tvrdě nespravedlivé totalitní zákony velice omezující, tak pokud i navzdory tomu se jim podvolím a poctivě udělám všechno to, co ode mně žádají a současně nikdy neudělám nic takového co je mně zakazováno, že pak se mohu opodstatněně spolehnout na to, že v tomto případě nebudu nijak potrestán, tj.nebudu zabit, nebudu uvězněn, nebude mi sebrán můj majetek a vůbec nebude mi ze strany vladaře a státu nijak ublíženo.

V roce 476 po Kristu byl sesazen poslední (západo)římský císař Romulus Augustulus. Tuto historickou událost můžeme zhruba tak považovat za hranici oddělující starověk a středověk. Byli sice i excesy, byli i anomálie a výjimky, nicméně v převažující míře bez ohledu na totalitní charakter středověku však ale již mohu konstatovat že středověk převážně již respektoval tyto dvě římskoprávní zásady "Nullum crimen sine lege" a "Nulla poena sine lege", i když nepopírám, že bychom našli ve středověku, ale i v dobách pozdějších, ba dokonce i v dobách úplně nejmodernějších i dosti jednotlivých případů, kdy došlo k porušení, popřípadě dokonce i k systematicky opakovanému porušování římskoprávních zásad "Nullum crimen sine lege" a "Nulla poena sine lege". V této souvislosti mohu konstatovat, že veškeré despotické totalitní režimy existující po roce 476 po Kristu zhruba někde od přelomu pátého a šestého století až do naší současnosti v století jedenadvacátém můžeme pokud neuznávají anebo fakticky ve své praxi nerespektují římskoprávní zásady "Nullum crimen sine lege" a "Nulla poena sine lege" můžeme označit za neostarověké despocie, protože jestliže zastáváme názor, že vládnoucí režim existující v období starověku, který nerespektuje římskoprávní zásady "Nullum crimen sine lege" a "Nulla poena sine lege" je starověká despocie, a současně vycházíme z přesvědčení, že samotný starověk jako historické období se skončilo v srpnu 476 po Kristu, kdy byl sesazen poslední (západo)římský císař Romulus Augustulus, pak tedy režimy mající sice i po skončení období starověku takovýto charakter ať již explicitního anebo implicitního odmítání těchto dvou základních římdkoprávních zásad "Nullum crimen sine lege" a "Nulla poena sine lege" je neostarověkou despocii, kde k vysvětlení tohoto terminus technicus ještě dodám, že režimy podobající se svým bezprávným charakterem starověkým despociím, avšak existující již v dobách pozdějších až po sesazení posledního (západo)římského císaře Romula Augustula si tedy zaslouží označení neostarověké despocie, tj. despocie, kde před přídavné jméno „starověké“ předřadíme ještě i předponu "neo", protože jde o bezprávné despocie z období pozdějšího než je období starověku.

Takto například ve Francii v období novověku existující jakobínská diktatura měla rovněž charakter neostarověké despocie, o čem svědčí i to, že soudruzi jakobíni se prostě likvidovali navzájem, a tedy na to aby byl člověk popraven nemusel nutně porušit nějaký příkaz či zákaz jakobínského tzv. Výboru pro veřejné blaho".

Nacismus, (staro)fašismus, komunismus ale vlastně i většina současných režimů, a to zejména prakticky úplně všech současných neomarxistických režimů krajně ultralevičáckých neomarxistických ultraliberálních (novo)fašistů byli a jsou selektivními neostarověkými despociemi vůči nimi diskriminovanými skupinami občanů, kteří jako takoví jsou těmito režimy z nějakých důvodů považovány za osoby méněcenné, ba dokonce je jejich lidství i účelově zpochybňováno, v důsledku čehož v minulosti byli či v současnosti jsou vystaveny systematické genocidě, systematickému fyzickému vyhlazování. Pro vysvětlení ještě uvedu rozdíl mezi pojmy (staro)fašismus a (novo)fašismus: (staro)fašismus se vztahuje vesměs na ty starší fašistické režimy, jejichž existence skončila v roce 1945, zatímco pod (novo)fašisty myslím dnešní "moderní" například současné homofašistické režimy, a vůbec celkově všechny současné (novo)fašistické režimy krajně ultralevičáckých neomarxistických ultraliberálních fašistů kde vlastně homofašismus je jejich pouhou jednou neomarxistickou podmnožinou těchto moderních v současné době v západních státech vládnoucích krajně ultralevičáckých režimů neomarxistických ultraliberálních novofašistů.

Každopádně ale všechny tyto o odstavec výše zmiňované staré i nové diktátorské totalitní ideologie jsou si velice moc podobné jako kdyby je jedna jejich společná matka měla, protože tento nacismus, (staro)fašismus, komunismus ale vlastně i většina současných režimů, a to zejména úplně všech dnešních západních (novo)fašistických režimů krajně ultralevičáckých neomarxistických ultraliberálních fašistů se společně shodli na provádění systematické genocidy například u prenatálních dětí. Nepochybuji ani nejméně o tom, že zejména pro lidi žijící o takových dejme tomu o tisíc let později ve čtvrtém tisíciletí bude při výučbě dějepisu zejména století v letech 1920 - 2020 trvající plus dalších několik dalších desetiletí jednadvacátého století po roce 2020 kdy bude ještě nadále v jednadvacátém století pokračovat systematická celosvětová genocida prenatálních dětí, že bude toto období po zásluze plným právem příštími generacemi lidí označováno za dobu nejhlubšího temna v celých dějinách lidstva, protože obětí této genocidy na rozdíl ode všech ostatních genocid se staly ty nejmenší děti, které nedostali šanci se ani jen narodit, a navíc je faktem, že minimálně ve vztahu k těmto systematicky vyvražďovaným prenatálním dětem režimy nacismu, fašismu, komunismu a většiny současných režimů, včetně úplně všech (novo)fašistických režimů krajně ultralevičáckých neomarxistických ultraliberálních fašistů mají tyto režimy charakter neostarověkých despócií. Bohužel jsou totiž plně pravdivá tvrzení, že nejčastější příčinou smrti lidí v současné době jsou umělé potraty a tím úplně nejnebezpečnejším místem pro život člověka je dnes mateřská děloha.

Dále pak též hitlerovský nacismus a ruku v ruce společně s hitlerovským nacismem i některé současné neomarxistické režimy, jako například současné neomarxistické režimy ve Veliké Británii, Holandsku, Belgii, Kanadě a v některých kantonech ve Švýcarsku se též společně s hitlerovským nacismem shodli i na provádění systematické genocidy nemocných a invalidních postnatálních dětí, dospělých ale i starých lidí, kteří třebas ani nejsou nemocni. A v neposlední míře nacisté se dopouštěli genocidy proti některým skupinám lidí z rasových a národnostních důvodů, právě tak jako komunisté v určitých obdobích se dopouštěli genocidy některých skupin lidí zas z důvodů náboženských a třídních. A tedy v těchto dvou odstavcích ve vztahu ke všem těmto výše vyjmenovaným skupinám obyvatel, režimy nacismu, fašismu, komunismu a většiny současných režimů mají tyto režimy charakter neostarověkých despocií. Jinak ale musím uznat, že pro většinu lidí tyto režimy zpravidla nebyli neostarověkými despociemi. Například hitlerovský nacistický režim byl neostarověkou despocií vůči všem zdravým i nemocným prenatálním dětem, dále i vůči všem nemocným postnatálním dětem a dospělým, právě tak jako i vůči všem nemocným ale i zdravým přestárlým lidem plus vůči všem nemocným ale i zdravým Židům bez ohledu na jejich věk. Ve vztahu k lidem, kteří do žádné z těchto nacistickým režimem diskriminovaným skupin obyvatelstva nepatřili, tj. vůči lidem, kteří nebyli ani Židé, ani přestárlí lidé, ani slabí či nemocní lidé a ani prenatální děti, vůči těmto ostatním lidem se sice nacistický režim rovněž choval jako totalitní diktatura a hrubě omezoval jejich lidská práva a občanské svobody, nebyl však ale ve vztahu k nim přímo neostarověkou despócií, neboť vůči těm skupinám obyvatelstva, které nebyli objektem diskriminace a genocidy nacistickým režimem, byly i navzdory totalitní povahy nacistického režimu alespoň vůči ostatnímu obyvatelstvu dokonce i samotným nacistickým režimem respektovány ony dvě základní římskoprávní zásady "Nullum crimen sine lege" a "Nulla poena sine lege", což například u dnešních totalitních diktatur současných (novo)fašistických západních režimů krajně ultralevičáckých neomarxistických ultraliberálních fašistů alespoň takováto akceptace římskoprávních zásad "Nullum crimen sine lege" a "Nulla poena sine lege" není zcela obvyklá.

Zajímavé je též blíže podívat se z toho aspektu neostarověké despocie na diktaturu komunistickou. Komunismus zde existoval v letech 1917 - 1991, přičemž celé toto období let komunismu v letech 1917 - 1991 bylo obdobím totality. Přesto však ale nelze říci, že úplně celé toto období komunistické totality v letech 1917 - 1991 bylo obdobím neostarověké despocie. Pokud jde o Sovětský svaz a komunistické státy sovětského bloku, jinak tomu bylo z hlediska lidí prenatálních a postnatálních. Sovětský svaz a jeho sateliti nebyli zcela starověkými despociemi pro prenatální děti v období let 1936 - 1953 kdy došlo k výraznému omezení tohoto dětského holokaustu. Poněkud jinak tomu bylo z hlediska postnatálního obyvatelstva, kde zde byl určitým přelomovým obdobím rok 1956, kdy na dvacátém sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu Nikita Chruščov odhalil zločiny stalinizmu a následně nastalo výrazné politické uvolnění spojené s hlásáním tzv. "socialistické zákonnosti". Pokud si odmyslíme onen komunistický propagandistický balast, tak ražení myšlenky oné tzv. "socialistické zákonnosti" konkludentně znamenalo i faktickou akceptaci právě těchto římskoprávních zásad "Nullum crimen sine lege" a "Nulla poena sine lege". Komunistické zákony po roku 1956 sice i nadále výrazně omezovali lidská práva a svobodu občanů, současně však ale touto tzv. "socialistickou zákonností" zde byla alespoň určitá garance lidem, že pokud obyčejní lidé nijak neporuší žádné tyto komunistické totalitní příkazy a zákazy diktátorsky naoktrojované komunistickým režimem, že tyto lidi komunistický režim již nechá na pokoji, což do roku 1956 rozhodně vůbec neplatilo, o čemž nejexplicitněji svědčí i velmi známý výrok Lva Trockého: "Vůbec nezáleží na tom, že vy osobně se nijak nezajímáte o revoluci, protože revoluce se zajímá o vás". A tak tedy Sovětský svaz a jemu podřízené státy sovětskému bloku s výjimkou prenatálních dětí byli pro většinové postnatální obyvatelstvo neostarověkými despocie zhruba v letech 1917 - 1956, později už však ale ne, ale mimo sovětský blok v některých komunistických státech se ovšemže vyskytli neostarověké despocie i v pozdější době. Takto například neostarověkou despocií byla komunistická Čína v období velké kulturní revoluce v letech 1965 - 1976, právě tak jako neostarověkou despocií byla i Kambodža za Pol-Potova režimu v letech 1975 - 1979. Po roce 1979 ve vztahu k postnatálnímu obyvatelstvu se neostarověké despocie vyskytují již výlučně pouze jen v některých západních (novo)fašistických režimech krajně ultralevičáckých neomarxistických ultraliberálních fašistů, neboť dokonce i taková severokorejská KLDR je sice silně centralizovanou totalitní komunistickou diktaturou hrubě omezující svobodu svých občanů, zdá se však ale že ani ona již není neostraověkou despocii.

A tak teď ve finále se podíváme i na dnešní západní novofašistické režimy vládnoucích krajně ultralevičáckých neomarxistických ultraliberálních fašistů. A jsou tu dosti veliké rozdíly dokonce i mezi tak velmi po všech stránkách blízkými státy jako jsou třebas Česká republiky a Slovenská republika. Na jedné straně sice obě tyto země, jak Česká republika, tak i Slovenská republika mají společné to, že v obou těchto státech vládnou diktátorské totalitní neomarxistické režimy, přesto však ale intenzita diktátorské tyranie není v obou těchto státech úplně stejná. Ba dokonce je i značně rozdílná. Nechci předjímat to, jak se bude politický režim v České republice dále vyvíjet, ono je to i dosti těžké odhadovat to, zda-li se skrutky neomarxistické totalitní diktatury budu dále i u nás v České republice utahovat, anebo zda-li se to zastaví ať již na stávajícím stavu, popřípadě kdy či kde se to zastaví, nicméně ale pokud jde o naši Českou republiku, zde alespoň prozatím ještě doposud vládnoucí neomarxistický režim respektuje římskoprávní zásady "Nullum crimen sine lege" a "Nulla poena sine lege", takže lidem, kteří nijak neporuší žádný zákon by za současného právního stavu České republiky, na rozdíl od Slovenska, by ve všeobecnosti neměla hrozit žádná kriminalizace, žádné uvěznění, žádná trestněprávní perzekuce, v důsledku čehož současný vládnoucí režim v České republice je sice režimem nespravedlivým, diktátorským a totalitním, není však ale režimem neostarověké despocie.

Úplně jinak je tomu však ale na Slovensku, kde vládnoucí režim fakticky touto neostarověkou despocií je již minimálně několik let, kde režim na Slovensku se sice skrývá pod falešnou fasádou údajné „demokracie“, ve skutečnosti je to však ale režim brutálně syrové neostarověké despocie kde lidé na Slovensku kromě pseudovolebního pozlátka za masivního mediálního vymývání mozků nemají nejen že vůbec žádná lidská prává, ale ani jen tu nejzákladnější elementární jistotu římskoprávních zásad "Nullum crimen sine lege" a "Nulla poena sine lege" že se jim nic nestane pokud neporuší žádný zákon a splní si všechny své povinnosti, které jim zákony ukládají.

A nezáleží na tom zda-li na dnešním Slovensku jde o případy nezávislých novinářů Rudolfa Vaského a Martina Daňa, kterým vládnoucí režim svévolně zakázal výkon jejich novinářského povolání pod pohrůžkou, že pokud budou pokračovat ve vykonu své novinářské profese, že tak je uvězní a nezávislého novináře Rodolfa Vaského režim momentálně i jako politického vězně dokonce i vězní. Dále pak třeba vzpomenout šikanózní domovní prohlídku slovenským gestapem NAKA vůči docentu Dudášovi, ale předtím i ještě brutálnější napadení gestapáků z NAKA ze samopaly a následná soudní fraška proti šéfredaktorovi jediného nezávislého měsíčníku Zem a Vek Tiborovi Rostasovi, právě tak jako i obdobná soudní fraška vůči poslanci Milanu Mazurekovi s pokutou deset tisíc euro a následným nedemokratickým vyhozením poslance ze slovenského parlamentu, a v poslední době tohle vše bylo ještě k tomu korunováno psychoticky blouznivou choromyslnou numerologickou soudní fraškou proti předsedovi nejsilnější PRO-LIFE a PRO-FAMILY konzervativní politické strany Lidové Strany Naše Slovensko ĽSNS Mariánovi Kotlebovi, což přerazilo i to nejspodnější dno všech neostarověkých despocií od pádu Pol-Potova režimu v Kambodži.

A neobstojí zde dokonce ani žádné srovnání ve vztahu ke středověku, nelze zde totiž srovnávat ani s hypotetickou eventualitou středověkých blouznivců ve vztahu k satanskému číslu 666, neboť i kdyby se skutečně někdy stalo, že nějaký středověký inkvizitor by se skutečně obdobně zbláznil a vůči někomu zahájil inkviziční proces za to, že někdo někomu zaplatil nějakých 666 florentínů, dukátů či jiné tehdejší měny, tak faktem je minimálně to, že na základě spisu Zjevení svatého Jana již na přelomu prvního a druhého století byla číslice 666 považována za satanskou, zatímco samotná inkvizice vznikla teprve až o téměř tisíc let později v souvislosti s bojem s albigénskou katarskou herezí, takže navzdory této absurdnosti přece jen v době existence středověké inkvizice již minimálně tisíc let před jejím vznikem každý věděl že číslice 666 je považována za problematickou, zatímco v roce 2017 kdy Marián Kotleba rozdělil peníze několika chudobným rodinám a vyšla mu číslice 1488, nikde nikým nebylo předem deklarováno, že by snad číslice 1488 měla být nějak problematická, a přesvědčil jsem se o tom i osobně svou pečlivou lustrací na internetu, že na Internetu se nikde nenachází ani jen jedna jediná zmínka tvrdící, že by snad číslice 1488 byla nějakým tzv. "fašistickým" či "nacistickým" číslem, kde by toto tvrzení bylo na Internetu publikováno kdykoliv v minulosti v době před rokem 2017, kdy došlo k tomuto Kotlebovu finančnímu daru chudobným rodinám.

Neostarověká despocie není pouhá "obyčejná" totalitní diktatura, protože i v totalitních diktaturách, které nemají charakter neostarověké despocie je normální, že alespoň ti obyčejní lidé, kteří důsledně zachovávají všechny příkazy a zákazy tamního totalitního režimu mohou opodstatněně doufat, že režim je nebude jen tak pro nic za nic tzv. "trestně stíhat", neboť tohle kde žádný obyčejný člověk navzdory svému plnému zachovávání všech příkazů a zákazů režimu přesto všechno nemá nikdy jistotu, že ho nebude vládnoucí režim „trestně stíhat", že ho jen tak pro nic za nic bezdůvodně neuvězní či nezabaví ho majetek, tohle není typické pro všechny totalitní diktatury, ale tohle absolutní bezpráví je typické pouze jen pro neostarověké despocie, ve kterých je úplně lhostejné zda-li jste skutečně něco porušil či neporušil, právě tak jako je úplně lhostejné to, zda-li neostarověká despocie má anebo nemá nějakou psanou trestněprávní legislativu, zda-li má či nemá nějakou Ústavu, protože v praxi je úplně lhostejné co neostarověká despocie má anebo nemá napsáno ve svém zákonodárství či ve své Ústavě v případě, že i vůbec nějaký jakože „Trestní zákoník" či nějakou Ústavu formálně i skutečně má.

V dnešním jednadvacátém století typickou neostarověkou despocií je současný režim na Slovensku, který sice formálně má jak Ústavu, tak i Trestní zákoník i další zákony, v praxi však ale vůbec nijak nezáleží na tom, co v dnešní slovenské Ústavě či slovenském trestním zákonodárství je anebo není napsáno. Ve všech státech ať již demokratických anebo i v totalitních režimech, které však ale nemají charakter neostarověké despocie smyslem Trestního zákoníku je soubor skutkových podstat trestního činu, kde pokud se člověk dopustí jednání, kde jeho skutek naplňuje některou z popsaných skutkových podstat trestného činu daného v Trestním zákoníku, tak se má za to, že se dopustil trestného činu. Na Slovensku tamní neostarověká despocie sice také formálně má toto trestní zákonodárství, v praxi je však ale úplně lhostejné, zda-li svým jednáním porušíte některou ze skutkových podstat tam uvedených trestných činů.

Nejpregnatnějším případem je současné trestní stíhání předsedy nejsilnější PRO-LIFE a PRO-FAMILY konzervativní politické strany Lidové Strany Naše Slovensko ĽSNS Mariána Kotleby, který za to, že daroval peníze chudobným rodinám byl prokurátorem obžalován z jakési údajné podpory hnutí směřujících k odstranění demokratického právního státu, což jako kdyby tato absurdita byla ještě málo absurdní, a tak ji soudkyně ještě více korunovala svým prohlášením, že za to, že Marián Kotleba daroval tyto peníze ho možná bude soudit podle ustanovení nikoliv o podpoře, ale přímo o založení organizace směřující k odstranění demokratického právního státu, což pokud navíc vezmeme v potaz, že Mariánem Kotlebom obdarovaní samotní lidé jako spolukomplicové údajného založení organizace směřující k odstranění demokratického právního státu stíháni nejsou, tudíž za těchto okolností ani při té absolutně bezhraničně nejbujnější fantazii si neumím nijak vůbec ani jen čistě teoreticky představit to, jak se darováním peněz ať v již jakékoliv výši chudobným rodinám mohu dopustit zločinu založení organizace směřující k odstranění demokratického právního státu, tj. de facto založit tím organizaci za účelem svrhnout vládnoucí režim!!

A to tím spíše si to nedovedu představit když samotní obdarovaní, tj. příjemci peněz od Mariána Kotleby sami o sobě nejenže nejsou režimem považováni za nějaké jakože Kotlebovy spolukomplice či spolupachatele při přípravě státního převratu, ale navíc jak se i jasně ukázalo, tyto Mariánem Kotlebom darované peníze ani samotné obdarované osoby nepoužili na zakládání ať již čehokoliv, ba ani jen to nepoužili na žádnou činnost či nějakou podporu činnosti politické, agitační, propagační a podobně, ale darované peníze utratili pouze jen na saturaci individuálních zdravotních a sociálních potřeb svých invalidních těžce nemocných dětí, a tudíž je neuvěřitelné jak jen vůbec lze z takovéhoto skutkového stavu si jen tak svévolně vycucat z prstu, vyfabulovat vůbec nějaký zločin, a to ještě k tomu navíc zločin politické povahy, a to dokonce ten úplně nejabsurdněji vyfabulovaný politický trestní čin, a to trestní čin založení organizace, která by navíc měla být určena k provedení de facto politického převratu svržením dosavadního vládnoucího režimu.

Možná leckdo bude mít naivní tendenci říci si, že vždyť já osobně jsem takový skoupý škrob, že nikdy nikomu jsem žádné peníze nedaroval a ani nedaruji a proto mně se přece nemůže stát, že mně vládnoucí režim obžaluje za darování peněz, že jsem skutkem obdarování nějakých ubohých chudáků vlastně založil organizaci chtějící svrhnout vládnoucí režim aniž by samotných obdarovaných vládnoucí režim považoval za nějaké spolukomplice dotyčného údajného pučistického spiknutí proti režimu.

No ale co když třeba něco prodáváte, a tak Vás obžalují že jste založil organizaci za účelem svržení režimu tím, že jste cosi prodal za nějakou "fašistickou" či "nacistickou" cenu? No děs a hrůza, když ještě k tomu navíc tím, že jste cosi - jak Vám později po prodeji věci režim překvapivě nečekaně řekne - prodal si to za „fašistickou" a "nacistickou" cenu, tak se ještě navíc i dozvíte, že Váš jediný problém není to, že jste cosi měl prodat za jakousi „blbou cenu", ale, že jste vlastně tímto prodejen svého nějakého neškodného třebas potravinářského zboží akože měl údajně prý založil organizaci, která má svrhnou režim?

To skutečně?

Prodejem třebas rohlíků nějaké bezejmenné osmdesátileté dědinské babičce jsem údajně prý chtěl akože svrhnout současný vládnoucí režim?

A pokud třebas i vůbec nikdy nic neprodáváte a ani nijak nepodnikáte, takže sám nikdy nemusíte nikomu vystavovat nějakou fakturu v určité finanční výši či požadovat platbu nějakých peněz ať již z jakéhokoliv právního titulu Vašeho obchodního či občanskoprávního závazkového právního vztahu, tak dnes na rozdíl od v dávné minulosti ještě existujících určitých starověkých a středověkých absolutně ve všem ekonomicky soběstačných velkostatků dávné minulosti, v dnešní době již nikdo není natolik ekonomicky separovaný od vnějšího světa, že by si nikdy nepotřeboval od nikoho nic koupit. A v případě vládnoucího režimu úplně bezprávné neostarověké despocie bych se tedy nijak nespoléhal na jinak nepochybně logický argument, že konkrétní výši ceny z kupně-prodejní smlouvy si přece určuje prodávající a ne kupující, a obdobně tak i třebas u nájemní smlouvy si výši nájmu za nájem věci zas stanovil pronajimatel a ne nájemce, či u nějaké opravy či úpravy věci, nějaké údržby, servisu anebo zhotovení věci, respektive realizaci nějaké smlouvy o dílo, že si výši ceny ať již podle rozpočtu či nějak jinak dovodil, vypočetl či stanovil zhotovitel díla a nikoliv jeho objednatel, ano tohle všechno je z hlediska zdravého rozumu sice logické, že by se Vám v normálním ať již demokratickém státě anebo dokonce i v totalitní diktatuře, která však ale není neostarověkou despocií za to nemělo nic stát, ale v případě úplně bezprávné neostarověké despocie jakou je například i dnešní režim neostarověké despocie na Slovensku bych na úspěšnost nějaké logické argumentace nevsadil ani jen obrazně řečeno "děravý halíř", neboť u režimu úplně bezprávné neostarověké despocie jako je ten v současné době na Slovensku je nějaká logika to úplně poslední, co ještě má, popřípadě může mít vůbec nějakou váhu.

A dokonce pokud by jste i skutečně měl nějaké tak giganticky všestranně rozmanité a bohaté ekonomické impérium různorodých firem, že by jste údajně prý nemusel vůbec s nikým v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů vstupovat do nějakých obchodních a ani občanskoprávních závazkových právních vztahů, což v dnešní době si sice již nedovedu představit, že by něco takového v dnešní době ještě někde na světě mohlo existovat, ale budiž, přesto však by to pro úplně bezprávnou totalitní diktaturu neostarověké despocie nebyl žádný problém Vás svévolně obžalovat za ať již jakýkoliv jiný Váš skutek, není vůbec důležité za co, protože režim neostarověké despocie aniž by si z toho nějak dělal těžkou hlavu umí člověka, který se mu znelíbí bez problémů obžalovat za úplně doslova cokoliv, a to skutečně doslova cokoliv, i kdyby to byla nějaká třeba i ta nejnevinnější běžná triviální každodenní věc, jako třeba okopávání záhonků s vysazenými tulipány ve vlastní květinové zahrádce!

A ti intelektuálně natvrdlí pomaleji chápající lidé se zde možná ještě naivně zeptají "No dobře, ale pak tento skutek okopávání záhonků s vysazenými tulipány ve vlastní květinové zahrádce mohou orgány činné v trestním řízení subsumovat tedy pod jakou konkrétní skutkovou podstatu trestného činu?"

Toto byla velmi naivní otázka!

V případě úplně bezprávné totalitní diktatury neostarověké despocie na tom přece vůbec nezáleží! Obžalovaného tam stíhají ne pro to, že by objektivně udělal něco špatného, ba dokonce ani ne proto, že by alespoň formálně aspoň zdánlivě naplnil nějakou skutkovou podstatu trestného činu, ale trestně ho stíhají pouze jen proto, že ho nemají rádi a chtějí ho zlikvidovat. O nic jiného zde nejde. Neostarověká despocie nikdy nezavře do vězení někoho koho má ráda, ale pouze toho koho nenávidí. Alespoň tedy v politicky smrdících kauzách je tomu tak. A tedy pokud někoho neostarověká despocie do vězení zavře, tak to nemusí být nutně proto, že svým skutkem skutečně naplnil skutkovou podstatu nějakého trestného činu anebo že udělal něco špatného. A navíc jak jsem již uvedl, neostarověká despocie svůj režim opírá o lživou propagandu plus primitivní lidské pudy a iracionální lidské emoce a hysterii bez jakékoliv logiky či racionálního uvažování přesně tak, jak to ve svém románu „Rok 1984" popsal spisovatel George Orwell. A pokud darování peněz nějakým zcela zjevným sociálním ubožákům třebas Mariánem Kotlebom (anebo třebas i kýmkoliv jiným, to je totiž zde úplně jedno, zde jde totiž o princip a ne o konkrétní osobu) pro zaplacení naléhavých zdravotně-sociálních výdajů za jejich těžce invalidní děti, když tento skutek může neostarověká despocie jen tak bez sebemenšího mihnutí oka označit za zločin založení nějaké organizace /!!!/, která se navíc má de facto údajně prý pokusit zvrhnout režim/!!!/, nuž pak zde není vůbec žádný důvod myslet si, že je snad nějak přehnané, pokud takovýto úplně bezprávný režim neostarověké despocie třebas i ten výše uvedený skutek "okopávání záhonků s vysazenými tulipány ve vlastní květinové zahrádce" nebude u politicky nepohodlné osoby kvalifikovat podle úplně stejné "logiky" jako třebas že je to údajně prý zločin loupeže, zločin znásilnění, zločin špionáže, zločin vraždy anebo třebas i jako zločin založení organizace směřující "k odstranění demokratického právního státu".

Napsal dne 5.6.2020 JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola