Posledný bankár so svedomím
Nedávno uplynulo 35 rokov od najzásadnejšej udalosti, ktorá ovplyvňuje situáciu vo východnej a strednej Európe dodnes. V čase, keď padol berlínsky múr a v ČSSR sme štrngali kľúčami, tak 30. novembra 1989 v Nemecku (vtedajšej NSR) bol spáchaný veľmi sofistikovaný atentát, ktorý sa dodnes nevyšetriil Obeťou bol "posledný bankár so svedomím" Alfred Herrhausen, šéf vtedajšej Deutsche Bank (DB). Herrhausen chcel v situácii eufórie otvárajúcich sa trhov zabrániť rozkradnutiu a zadlženiu krajín východnej Európy, ale narazil na anglo-americkú finančnú loby ... ktorá si po atentáte presadila zadlžovanie východnej Európy. Kto spáchal atentát, sa pochopiteľne dodnes nevyšetrilo.
Okrem toho 3 dni pred atentátom Herrhausen oznámil zámer získať britskú investičnú banku, čím by sa DB posunula do globálneho investičneho bankovníctva, čiže liezol by angloamerickým finančným kruhom do kapusty. Týždeň po atentáte Helmut Kohl podpísal zmluvu s Francúzskom a Veľkou Britániou, v ktorej súhlasil, že podmienkou zjednotenia Nemecka je zavedenie jednotnej meny v Európe. Je možné, že druhým cieľom útoku bol nepriamo aj H. Kohl.
Schopný a vlivný Alfred Herrhausen, bankéř se svědomím, stál nejspíše v cestě jiným průmyslovým, finančním a politickým zájmům ve východní Evropě. Stačilo jej odstranit, protože nikdo jiný ho nemohl nahradit. A kolonizace východu mohla začít…
„Musíme říkat, co si myslíme. Musíme dělat, co říkáme. A tím, co děláme, musíme také být.“ (text na skromném náhrobním kameni)
(2. část) - https://medium.seznam.cz/clanek/petr-duchek-alfred-herrhausen-pozoruhodny-banker-atentat-a-kolonizace-vychodni-evropy-2-cast-43062
(3. část) - https://medium.seznam.cz/clanek/petr-duchek-alfred-herrhausen-pozoruhodny-banker-atentat-a-kolonizace-vychodni-evropy-3-cast-dokonceni-43063
(tu je nastavená časť dokumentu, kde sa spomína atentát na Alfreda Herrhausena - https://youtu.be/kgrkDPtDTQ8?t=1325 )
30. listopadu 2019, Zahraniční zadlužení postkomunistických zemí je dnes řádově vyšší než v roce 1989, prakticky nikdy nesplatitelné, což je obrovská zátěž. Možná i proto, že poslední bankéř se svědomím, jak se Alfredu Herrhausenovi, tehdy hlavě Deutsche Bank, říkalo, zemřel přesně před 30 lety: 30. listopadu 1989. A pravdu, kdo spáchal atentát, se zřejmě nikdy nedozvíme.
Možná kdyby Herrhausen žil ještě dnes a jeho plány na rozvoj postkomunistického bloku by se staly skutečností, situace ve většině těchto zemí by byla jiná, stručně řečeno – lepší. Herrhausen nebyl jen bankéřem (člen nejužšího vedení Deutsche Bank od roku 1971 a řídicího výboru vlivné skupiny Bilderberg), ale i nejbližším přítelem a hlavním poradcem německého kancléře v letech 1982 až 1998 Helmuta Kohla (oba se narodili v roce 1930).
Nepřímým cílem Helmut Kohl
V roce 1989 mezi velkými západními kapitálovými strukturami vznikl konflikt v tom, kdo ovládne vznikající nové trhy v postsovětském bloku, včetně Ruska (rozumí se privatizace a úvěrování), a jakým způsobem se bude rozvíjet zejména průmysl a finanční odvětví, potažmo vliv na politickou moc. Tento spor navíc komplikovalo i chystané sjednocení Německa a plánovaný vznik Evropské měnové unie (konec silné marky).
Existovaly dvě skupiny s rozdílnou strategií: Němci s částečnou podporou Francouzů proti angloamerickým finančním kruhům. První, kterou podporoval Kohl a Herrhausen, představovala jakýsi nový Marshallův plán, jehož hlavním bodem bylo odepsání dluhu postkomunistických států. Druhá, která, jak víme, s velkou převahou zvítězila, s odpuštěním úvěrů v podstatě nepočítala a roztočení ekonomiky si představovala poskytnutím nových půjček. Šéf Deutsche Bank své představy prezentoval zástupcům Světové banky i na setkání skupiny Bilderberg. A silně narazil.
Herrhausenova smrt Kohlem nesmírně otřásla – neztratil jen moudrého a důvěrného poradce, ale i nejbližšího přítele. Nepřímým cílem atentátu zřejmě byl sám německý kancléř, který ve svých memoárech popisuje, jak na summitu Evropského společenství ve Štrasburku v prosinci 1989 zažíval své nejčernější chvíle, většina evropských lídrů se k němu chovala rigidně a odmítavě.
Věty na náhrobku
Atentát na pancéřovaný mercedes Herrhausena, který z bezpečnostních důvodů nosil neprůstřelnou vestu a všude chodil s ochrankou, byl precizně připraven a bomba byla s přesností setiny vteřiny odjištěna takzvanou Misznay-Schardinovou metodou. Sedmikilová nálož položená na zaparkovaný bicykl z konvoje vozů zasáhla jen bankéřovo auto. Obrovský titulek deníku Bild 1. prosince 1989 se ptal: Proč? A může se ptát i dnes.
Vyšetřovatelé hledali viníky nejdříve v řadách třetí generace německé levicové teroristické skupiny Frakce Rudé armády, pak mezi Palestinci i bývalými příslušníky Stasi, později podezření padla i na CIA... Pachatele atentátu, který vygeneroval mnoho konspiračních teorií, německá policie nebyla schopna vypátrat dodnes.
Pravdu se zřejmě nikdy nedozvíme. Faktem však zůstává, že zahraniční zadlužení postkomunistických zemí je dnes řádově vyšší než v roce 1989, prakticky nikdy nesplatitelné, což představuje obrovskou zátěž. Je to možná i proto, že poslední bankéř se svědomím, jak se Herrhausenovi říkávalo, zemřel v roce 1989. Na jeho skromném náhrobním kameni jsou vytesány tyto věty: „Musíme říkat, co si myslíme. Musíme dělat, co říkáme. A tím, co děláme, musíme také být.“
(2. část) - https://medium.seznam.cz/clanek/petr-duchek-alfred-herrhausen-pozoruhodny-banker-atentat-a-kolonizace-vychodni-evropy-2-cast-43062
(3. část) - https://medium.seznam.cz/clanek/petr-duchek-alfred-herrhausen-pozoruhodny-banker-atentat-a-kolonizace-vychodni-evropy-3-cast-dokonceni-43063
Alfred Herrhausen spatřil světlo světa právě před 95 roky (* 30. ledna 1930, Essen; † 30. listopadu 1989, Bad Homburg vor der Höhe). Byl manažerem, mluvčím a předsedou představenstva Deutsche Bank. Pozornost na sebe strhával tím, že se jako vizionář vyjadřoval nejen k otázkám finančním, ale i hospodářským, sociálním a politickým. Všechny oblasti totiž chápal jako spojené nádoby. Intenzivně se zabýval i mocí bank a prosazoval snížení úvěrového zatížení rozvojových zemí.
V roce 1988 Deutsche Bank uzavřela úvěrovou smlouvu se Sovětským svazem v hodnotě 3 miliard západoněmeckých marek na nákup německých strojů a zařízení pro sovětské hospodářství. Měla vzniknout centra západoněmecké/sovětské ekonomiky v Moskvě/Západním Německu.
V roce 1989 navrhl na jednání MMF a Světové banky ve Washingtonu zřídit v Polsku rozvojovou banku na posílení podnikání. Tento návrh projednal v listopadu 1989 i s H. Kohlem.
Němci byli připraveni postupně oddlužit státy východní Evropy (i s odepsáním části dluhů) a zabránit rozkradení či rozprodeji majetku ve východní Evropě, neboť jeho skutečnou cenu si ve východním bloku uměl představit opravdu jen málokdo. Návrhy a postupy měl na starost Herrhausen, který již prokázal schopnost nalézat pro všechny strany přijatelné formy oddlužení a také byl znám tím, že neholdoval dravému a bezohlednému kapitalismu (viz varování, aby se bohaté státy neotáčely zády k chudým).
Atentát
Pachatelé neznámí
O životě a atentátu na Herrhausena vyšly publikace, natočeny byly filmy, byly přejmenovány ulice, postaven byl památník a po stopách atentátníků pátrali reportéři i soukromé osoby ještě před několika lety. Vrazi ale nebyli doposud odhaleni.
Jedeme dál, ale jinak
Týden po atentátu Helmut Kohl podepsal smlouvu s Francií a Velkou Británií, v níž souhlasí, že podmínkou sjednocení Německa je zavedení jednotné měny v Evropě. Je možné, že druhým cílem útoku byl nepřímo i H. Kohl.
Následně byl ohleduplný Herrhausenův „Marschallův plán“ na podporu východní Evropy nahrazen dravým americkým úvěrováním ve formě podvazujících půjček a státy východní Evropy jsou zadlužené mnohem víc než v roce 1989.
Převrat 1989. Nikoliv revoluce
Nejméně od roku 1987 docházelo ke kontaktům západu s opozicí v zemích východní Evropy. Prostřednictvím sovětských zpravodajců byl tázán i V. Havel, zda je ochoten podílet se na vedení země a jaké zde bude zřízení? Na jaře roku 1989 už o jeho prezidentství zcela otevřeně mluví nespočet soudruhů ve vyšších funkcích. V. Havel (naivně?) slibuje mnohé, ale věci běží jakoby pevně daným, jiným směrem (P. Cibulka jej označí za prase, K. Kryl znechucen hradem podruhé „emigruje“ a umírá). Tunelování, rozkrádání, úvěrování… Navrátivší se emigranti a exulanti nabízejí pomoc, ale jsou hradem opakovaně odmítáni. Nebyl zájem je pustit do našeho „klondajku“. Měli příliš zkušeností, kompetencí, kontaktů a mnohdy i kapitálu. A to někomu nevyhovovalo. Bankéřova pomoc se mění v částečnou kolonizaci východní Evropy, oživění západní ekonomiky a výprodej nadbytečného zboží v západním světě postkomunistickým státům.
Schopný a vlivný Alfred Herrhausen, bankéř se svědomím, stál nejspíše v cestě jiným průmyslovým, finančním a politickým zájmům ve východní Evropě. Stačilo jej odstranit, protože nikdo jiný ho nemohl nahradit. A kolonizace východu mohla začít…
„Musíme říkat, co si myslíme. Musíme dělat, co říkáme. A tím, co děláme, musíme také být.“ (text na skromném náhrobním kameni)
Bankéř se svědomím?
http://janklan.cz/blog/banker-se-svedomim
Říká se, že bankéři nemají svědomí a hledí jen na peníze. V historii lidstva tomu tak nepochybně bylo. Nicméně nalezneme i zářnou výjimku, která je stará 30 let. V době, kdy lidé ve střední a východní Evropě bujaře oslavovali příchod demokracie, svobody a budoucí prosperity, tak se v zákulisí odvíjel úplně jiný příběh. Ten nakonec předznamenal další osudy zemí, které chtěly změnu, ale byly nakonec odsouzeny ke kolonizaci kapitálem. Ve vývoji bývalých socialistických zemí byla před 30 lety klička. Při bourání pověstné Berlínské zdi se v zákulisí odehrál střet dvou frakcí, co udělat se státy, kde se jejich režim právě hroutil. Rozumějte, že šlo hlavně o získání trhů oněch zemí. Jedna skupina lidí chtěla těmto státům odpustit jejich zahraniční zadlužení. Zejména pak Sovětskému svazu, který byl v polovině 80. let enormně závislý na dovozu obilí z USA, protože se potýkal s katastrofální neúrodou. Jeden bankéř, tehdejší šéf západoněmecké banky Alfred Herrhausen, se snažil o to, aby se nové státy, která začínají psát novou etapu, etablovaly do Evropy tak říkajíc s čistým štítem. Proti němu ale stály americké finanční kruhy, které chtěly udělat z těchto zemí zajatce půjček a zadlužení. To se posléze povedlo, ale k tomu, aby tato věc prošla, musel být Alfred Herrhausen odstraněn. Je sobota 30. listopadu 1989. V tehdejším Československu se pomalu schyluje ke konci vlády KSČ, kdy den před tím byla z tehdejší socialistické Ústavy vyškrtnuta pasáž o vedoucí úloze komunistické strany a marxismu – leninismu jako vládnoucí ideologii. Do znovu sjednocení Německa zbývá necelý rok a západoněmeckým městem Bad Homburg otřásá exploze, která rozmetá osobní automobil. Cílem atentátu není nikdo jiný, než vlivný šéf Deutsche Bank Alfred Herrhausen. Zajímavé na celém atentátu je to, že byl proveden vysoce sofistikovaným způsobem. Usmrcen byl pouze šéf tehdejší ještě západoněmecké banky. Jako strůjce atentátu byla označena frakce Rudé armády, která prováděla různé atentáty v 70. letech 20. století. Při vyšetřování se ale ukáže, že to není pravda, protože ona frakce již byla notnou dobu umrtvena. Vše se někdo snažil hodit na hroutící se systémy na východ od tehdejšího západního Německa. Do dnešní doby ale nikdo neví, kdo onen atentát připravil a zosnoval. Mocenské a finanční hry při změně režimu někdy bývají nevyzpytatelné a různorodé. Mnohdy do osudů zasáhne náhoda, jindy fámy o mrtvém studentovi nebo řízené atentáty. Je ale evidentní, že někdo mocný měl zájem na tom, aby byl vlivný člověk, který prosazoval jinou politiku, než privatizaci a úvěrování, odstraněn z tohoto světa. Jak byl tento poradce Helmuta Khola, tehdejšího německého kancléře, odstraněn, tak se mohla naplno rozeběhnout etapa závislosti států, které bouraly svůj režim. Jestliže dle plánů Khola a Herrhausena měly být dluhy odpuštěny a státy měly začít očištěny od dluhů, tak posléze zvítězila mocná finanční lobby a roztočila ekonomiky bývalých socialistických zemí pomocí poskytnutí dalších a dalších půjček. To nakonec vedlo k tomu, že dnes mají všechny státy nesplatitelné zadlužení. Na závěr se musím ptát: jak by to asi dopadlo, kdyby Alfred Herrhausen nezemřel? Opravdu by byly dluhy odpuštěny? Myslím si, že ano, protože se jednalo o vlivnou osobu, které se zejména americké finanční trhy musely zbavit.
Jen tři dny před svým tragickým koncem – zosnovaným snad Stasi, snad Frakcí Rudé armády, nikdy se na to nepřišlo – ovšem oznámil záměr získat britskou investiční banku Morgan Grenfell. Tato akvizice symbolizuje vstup Deutsche Bank, do té doby financující hlavně německý průmysl a export, do sféry globálního investičního bankovnictví. A Herrhausenův následný skon jako by snad chtěl osudově předznamenat, že na tento strategický krok může banka jednou šeredně doplatit.
https://www.mesec.cz/clanky/proc-deutsche-nezkrachuje/
12.1.2019, ... Sedmikilová nálož, odjištěná s přesností setiny vteřiny, zasáhla pouze bankéřův vůz. Bombu, ukrytou na zaparkovaném kole u silnice, aktivovala nainstalovaná světelná závora po průjezdu bankéřova vozu tak, že explodovala přímo na nejzranitelnějším místě – u dveří, kde Herrhausen seděl. Aby se toto mohlo povést, muselo být první auto odvoláno na chvíli dozadu, jinak by vybouchlo to. Kdo měl takovou moc, aby dokázal „uklidit“ ochranku stranou?
https://casopis-sifra.cz/muz-ktery-nechtel-dluhy-v-roce-1989-byl-zavrazden-mocny-banker-ktery-odmital-euro-a-chtel-aby-byly-po-rozpadu-sssr-oddluzeny-staty-vychodniho-bloku-vcetne-ceska/
Toto som vobec nemal..Dik, ze ze sa to tu ocitlo.