Obama jde do války svatého Tomahawku

Doktrína „Zodpovědnosti chránit“, která byla v roce 2011 uplatněna k legitimizaci války proti Libyi, se v Sýrii proměnila v doktrínu „Zodpovědnost útočit“. Jen proto, že to tak Obamova administrativa prostě chce.

V neděli Bílý dům řekl, že má „jen velmi málo pochyb“ o tom, že chemické zbraně proti svým vlastním občanům použila vláda Bašára Asada, v pondělí pak ministr zahraničí John Kerry to tvrzení povýšil až na „nepopiratelné“ -- a obvinil Asada z „morální oplzlosti“. Takže když USA v roce 2004 bombardovaly Fallúdžu bílým fosforem , bylo to vysoce morální. A když USA v roce 1988 pomáhaly Saddámu Husajnovi s bojovými chemikáliemi proti Íráncům, bylo to také vysoce morální.
Obamova administrativa se rozhodla, že Asad povolil vstup inspektorům OSN do země a pak na oslavu jejich příjezdu rozpoutal útok chemickými zbraněmi převážně proti ženám a dětem, pouhých 15 kilometrů od hotelu, v němž se inspektoři ubytovali. Pokud tomu nevěříte, jste stoupenci konspiračních teorií.
Důkazy? Kdo by se staral o důkazy? Asadova nabídka, aby inspektoři vyrazili na místo, prý beztak přišla „příliš pozdě“. Mimochodem, tým OSN má mandát pouze k tomu, aby určil, zda byly chemické zbraně nasazeny, ale už ne k tomu, aby určil, kdo je použil, připomněl mluvčí generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna. Z pohledu Obamovy administrativy i britského premiéra Davida „z Arábie“ Camerona -- a z hlediska raketové palby korporátních médií – je to irelevantní; Asad prostě překročil Obamovu „červenou čáru“, tečka. Washington a Londýn jsou připraveny odmítnout veškeré skutečnosti, které by jejich rozhodnutí odporovaly. Pokud to vše vypadá jako Irák 2.0, tak proto, že to Irák 2.0 je. Nastal znovu čas upravovat fakta kolem politiky. Nadešel znovu čas zbraní hromadného podvodu.


Saúdsko-izraelská osa srandy
Právě se otevřelo okno příležitosti pro válku. Asadovy síly vítězily od Kusajru po Homs, vytlačovaly zbytky rebelů z periferie Damašku, dislokovaly se k protiúderu proti CIA vycvičeným rebelům a jejich moderním zbraním kolem Dirá´a a vytlačovaly povstalce a džihádisty z předměstí Aleppa.
Nyní jsou Izrael a Saúdská Arábie až přenadšené, protože se jim dostává přesně toho, co svými metodami ve stylu Vrtěti psem chtěly. Tel Aviv dokonce telegrafoval, jak to chce: v pondělí, deník Jedioth Achronot přinesl text s titulkem „Na cestě k útoku“ a s přiloženou mapkou ideálního Postupu bitvy.



Před několika měsíci dospěla AMAN, tajná služba izraelské armády, k závěru, že Asad není hlupák, aby překračoval Obamovu chemickou „červenou čáru“. Přišla proto s konceptem „dvou propletených červených čar“, z nichž ta druhá spočívá v tom, že syrská vláda „ztratí kontrolu nad svými sklady chemických zbraní a jejich výrobními místy“. Pak AMAN Washingtonu navrhla různé strategie, od bezletové zóny až po zajištění chemických zbraní (což počítá s pozemním útokem). Nyní je ve hře zpět možnost číslo jedna -- letecké údery proti skladištím chemických zbraní. Jako kdyby v USA -- a Izraeli – opravdu měli vysoce aktuální zpravodajské informace o tom, kde přesně jsou.
Dům Saúdů rovněž telegrafoval svá přání -- poté, co král Abdalláh jmenoval prince Bandara bin Sultána (vulgo Bandara Bushe) šéfem saúdské zpravodajské služby. Životnost Bandara Bushe je větší než u Ramba nebo Terminátora; vrací se do role, kterou si v roce 1980 zahrál při afghánském džihádu, kdy přímo v terénu pomáhal CIA vyzbrojovat Reaganovy „bojovníky za svobodu“.
Jordánsko -- fiktivní země zcela závislá na Saúdech – se nechalo snadno zmanipulovat do pozice „tajného“ válečného operativního centra. A kdo tam všemu velí? Nikdo menší než Bandarův mladší nevlastní bratr a zástupce poradce pro národní bezpečnost Salmán bin Sultán, jemuž se přezdívá „MiniBandar“.
Přesto má CIA víc želízek v ohni, než jen saúdské Jordánce. Ta zpráva byla velevýznamná a jako první ji zveřejnil libanonský deník As Safír. Popsal celou Bandarovu strategii, jak ji předložil při setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Čtyři hodiny se marně pokoušel přesvědčit Putina, aby přestal podporovat Sýrii, a pak skálopevně prohlásil: „Před vojenským řešením není úniku.“

 

Mix Kosova s ​​Libyí a voila!
Bývalý prezident Bill Clinton se zjevil s dokonalým načasováním, aby porovnal Obamovy možnosti v Sýrii s Reaganovým džihádem v Afghánistánu. Bubba měl pravdu, pokud jde o Bandarovu roli, ale když začal popisovat důsledky, musel být něčím zhulený – smotal vše dohromady, od Talibanu až po hrozbu Al Kajdy. Tu si přitom ale nemusel dosazovat do budoucna, ta je v Sýrii aktivní už dlouho.
Co se týče bandy amatérů z Obamova okolí -- včetně fanynek útoku typu Susan Riceové a nové velvyslankyně při OSN Samanthy Powerové a všech liberálních jestřábů – tak ti všichni jsou posedlí Kosovem. Kosovo -- s příměsí Libye -- se stále více omílá jako ideální model pro Sýrii; „zodpovědnost chránit“ prostřednictvím (nelegálních) náletů. Jako na zavolanou už tenhle nápad hlasitě podporuje i New York Times. Fakta v tomto příběhu samozřejmě chybí -- včetně letecké bomby shozené na čínské velvyslanectví v Bělehradě (remix s ruskou ambasádou v Sýrii?) a toho, že se tehdy Západ dostal na pokraj války s Ruskem.
Sýrie ale nemá s Balkánem nic společného. Je to občanská válka. Pravděpodobně většina syrského městského obyvatelstva, na rozdíl od venkovských balíků, podporuje Damašek – a to hlavně díky opovrženíhodnému chování rebelů v místech, která kontrolují. Naprostá většina navíc chce politické řešení, jako například prostřednictvím nyní už téměř zcela torpédované konference Ženeva II.
Jordánské schéma -- zaplavit jižní Sýrii silně vyzbrojenými žoldáky -- je remixem toho, co CIA a Saúdové udělali v AfPaku, přičemž ale jediným vítězem bude džihádistická Fronta al Nusrá. Pokud jde o izraelské řešení pro Obamu – tedy o plošné bombardování skladů chemických zbraní -- to bude mít jistě za následek strašlivé vedlejší škody a masové zabíjení civilistů.
Vyhlídky jsou ponuré. K čertu s další koalicí ochotných, Washington už má v kapse britské a francouzské pudlíky a plnou podporu má – z klimatizované bezpečné vzdálenosti -- od petromonarchií demokratické Rady pro spolupráci zemí Perského zálivu, věrného jordánského slouhy a jaderného Izraele. Těm všem dohromady se ve věku newspeaku říká „mezinárodní společenství“.
Britové už tvrdí, že není třeba žádné rezoluce Rady bezpečnosti OSN; koho to taky zajímá, když to uděláme jako Irák 2.0? Válkychtivým jako by byla ukradená i varování předsedy Sboru náčelníků štábů generála Martina Dempseyho, podle něhož syrští rebelové nebudou prosazovat americké zájmy. Washington už se připravuje na vypuštění svatých Tomahawků -- 384 jich je už dislokováno ve východním Středomoří. Bombardéry B-1 mohou být nasazeny z letecké základny Al Udeid v Kataru. A obrázek dokreslí zcela jistě bomby k ničení bunkrů.
Co se bude dít dál vyžaduje soustředěné zírání do křišťálové koule -- od Tomahawků k záplavě leteckých úderů přes operace zvláštních sil až po leteckou kampaň trvající měsíce. Bašár Asad přitom ale ve svém dlouhém rozhovoru pro Izvěstija dělal dojem, že si myslí, že Obama blufuje.
Jisté ale je, že Sýrie nebude „kusem dortu“, jako Libye. Má sice unavenou, ale stále silnou armádu o 200 tisících mužích; spoustu sovětských a ruských zbraní, velmi dobré protiletadlové systémy a plnou podpora ze strany expertů na vedení asymetrické války z Íránu a Hizballáhu. A to nemluvě o Rusku, které jen musí dodat pár protileteckých baterií S300 a spolehlivé zpravodajské informace.
Takže si zvykněte na to, jak ve věku newspeaku fungují mezinárodní vztahy. Armáda generála Abdala Fattáha Sísího v Egyptě může zabít stovky vlastních lidí, kteří protestovali proti vojenskému převratu. Washington to ale vůbec nezajímá – stejně jako převrat, který prý podle něj není převratem, a krveprolití, které prý není krveprolitím.
Nikdo neví, co se přesně stalo poblíž Damašku. Je to ale záminka pro další americkou válku -- jen několik dní před summitem skupiny G20, kterou bude v Petrohradu hostit Putin. Svatý Tomahawku, jdeme na to!

zdroj: Asia Times

preklad: Tereza Spencerová