mimintíľňi plňí riki príci - moentálne plné ruky práce? :)

Na Leva-net a jeho DVTR a KSB sa síce nadhľadníci pozerajú z nadhľadu a cez prsty, ale v diskusii sa občas nájdu zaujímavé príspevky a odkazy.

Diskutujúca Lin priniesla malú ukážku toho, ako USA ešte počas Reaganovho režimu provokovali ZSSR a aké sabotáže robili a doplnila to vlastnou úvahou, že aj za výbuchom černobyľskej AE je možné hľadať špinavé paprče USA / CIA. Nebolo by to nič prekvapujúce, USA sa nezastavia pred žiadnou podlosťou, keď chcú poškodiť krajiny, ktoré sa im odmietajú podriadiť.

Priamy odkaz na príspevok:
http://www.dvtr.eu/diskuse/comment-page-13/#comment-4852

Lin 18. október 2015 o 7:43

Dokoukala jsem se na německý dokument “Lest jako metodika Reaganovy vlády v boji se SSSR”
(odkaz jsem již dávala : https://www.youtube.com/watch?v=oLVjNp5Z_iQ).
Pro mě velmi zajímavý a konečně jsem pochopila tu občasnou (a současnou) “ruskou škodolibost” vůči amíkům (např. “nálet” na Donalda Cooka). Oni jim totiž na přelomu 70. a 80. let dělali amíci to samé a ještě horší.
Reagan nebyl dle mínění autorů žádný “trapný herec” na pozici prezidenta, ale byl to velmi chytrý a schopný člověk. Jeho misí bylo oslabit a vyčerpat SSSR do krajnosti. Ve svém týmu měl skutečné poradce a zpravodajce, matadory z dob 2. světové nebo 50. let. Změnili taktiku z obrany na útok a myslím si, že ji používají dodnes. Zpravodajské služby v tom sehrály klíčovou roli.
První, co udělali, že se “spřátelili” se Saúdy a začali svou hru s cenami ropy, aby tehdejší SSSR měl nižší příjmy do státní kasy. Akcí CIA je i katastrofa na plynovodu Jamal (1982), kdy jakoby vybouchl zásobník zkapalnělého plynu “selháním lidského faktoru”. O této události jsem cosi našla tady:
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/archiv/1404988-vybuch-na-transsibirske-...

Když jsem to četla, už se mi nezdá vůbec přitažené za vlasy, že výbuch v Černobylu také nebyl sám od sebe, ale byl “dílem západu”. O tomto v dokumentu nic není, vsunuji svou vlastní úvahu. Co ale v dokumentu je, že dodávali elektroniku a řídící systémy s virem. Nějakou dobu to fungovalo bezchybně, pak se ale spustil virus a technika začala “bláznit”, systémy vydávaly nesmyslné příkazy, všechno se pokazilo a nešlo s tím nic udělat (což si myslím, je prasárna nejvyššího stupně).
Amíci měli tehdy technologickou převahu, takže si se SSSR “hráli” i na vojenském poli. Provokovali jejich ponorky falešnými signály, několikrát denně vzlétala protivzdušná obrana SSSR kvůli falešným signálům o “narušiteli”. Jejich “hra” došla tak daleko, že tehdy byl svět opravdu krůček od jaderné války, protože Sověti vůbec nevěděli, co se děje a kdo je ten “neviditelný nepřítel”.
Amíci ale potřebovali ještě dalšího spojence a zvolili Švédsko. Bylo sice v té době socdemokratické, ovšem místní elity byly opačného “vyznání”. Dobré pro amíky bylo, že mnoho vojenských pohlavárů nesouhlasilo s politikou Olafa Palmeho a to sblížit se se SSSR, uzavřít dohodu o míru a neútočení. Olaf Palme měl mnoho nepřátel a to díky své vizi “instalovat” sociálně spravedlivý systém, odlišný od sovětského, ale na jeho fungujících principech. Pro USA byl “nepřítelem č.1″, takže Palmeho vražda je také dílem USA.
Nejprve se snažili zhatit a zdiskreditovat Palmeho úsilí. Bylo potřeba pro švédskou veřejnost určit nepřítele a “hrozbu”. Kolem pobřeží se objevovaly “nepřátelské ponorky”, které byly švédskými veliteli jednoznačně určené jako sovětské. Dokonce zinscenovali i najetí ponorky na mělčiny jednoho švédského zálivu a “zajetí” celé posádky. Tisk šílel, veřejnost začala během dvou let vidět v SSSR hrozbu (z cca 20% na cca 80%). Palme psal protestní nóty do Moskvy, několikrát Moskvu i navštívil, několikrát navštívil sovětský ministr Palmeho. Palmě žádal zastavit tyto provokace, Moskva opakovala, že to jejich ponorky nejsou. Nakonec dala ruská strana souhlas ničit tyto ponorky, střílet na ně – protože si byla jistá, že nejsou jejich. A Švédi stříleli, však nic nezasáhli. Ponorky byly jako fantómové, mizely a zas se objevovaly.
V dokument se vysvětluje, jak to bylo se sovětskou ponorkou, která “zabloudila na mělčinu” (koupený sovětský velitel) a jak to bylo s ponorkovými fantómy. Nešlo o sovětské ponorky, ale o ponorky NATO a většina viděných periskopů nad hladinou byly makety.
Nepřipomíná vám to něco z letoška?
Co jsem si z dokumentu vzala, bylo i pochopení, proč jsou dneska amíci tak strašně naštvaní. Od Reagana si hráli se SSSR (potažmo se světem) jako kočka s myší – a mysleli si, že jim to bude vycházet navěky. A nyní jim to nevychází, podcenili Rusko v technologiích…